čtvrtek 25. května 2017

Modrobílá kabelka

Andělka je náramná parádnice. Koupila jsem jí k narozeninám pár letních oblečků v modré a bílé barvě a hledala jsem také vhodnou kabelku. Našla jsem na Pinterestu jednu překrásnou malou kulatou kabelku, a návod je zdarma. Háčkovala se skoro sama!


Použila jsem přízi Gina v bílé, tmavě modré, modrošedé a světle modré barvě a háček číslo 3. Zatímco kulatá část je popsána pěkně srozumitelně a kabelka se hezky tvarovala, čtverec na překrytí horní části se mi nedařil - byl stále křivý a musela jsem ho vypnout, aby se trochu srovnal. Příště asi zvolím jiný, osvědčený čtvercový vzorek.


Do kabelky jsem všila podšívku, aby řídkým vzorkem nevypadly Andělce nějaké vzácné poklady.
A tu je kabelka z obou stran:



A tady visící na tmavé stěně:


S takovou bych vyrazila do šumu i já!


Ninja

I kluci se rádi při usínání přitulí k měkoučké hračce. Ale musí být "klučičí". Pro vnoučka Matýska jsem po úspěchu Elsy a Anny našla speciální usínací hračku určenou právě pro akční kluky - želváka Ninju . Zase placený návod, ale velmi pěkně napsaný, užiju ho určitě ještě mockrát. Oproti originálu jsem si trochu změnila barvy na krunýři i předním štítu (hlavně proto, že zásoby zelených klubíček došly a musela bych nakupovat další přízi). Poprvé jsem háčkovala šestiúhelníky. Jen jich bylo nějak moc...


Háčkovala jsem zase z příze Elian Klasik (světle zelená, žlutá, hnědá, oranžová). Tmavá zelená je ze zásob - značku už nevím. Hlavičku jsem dělala háčkem 2,5, tělo 3,5.
Fotila jsem narychlo večer...




Ninja už spinká v Matýskově postýlce.

Elsa a Anna

Chtěla jsem poslat zas něco háčkovaného své praneteři Haničce. Našla jsem jednoduchý návod na krásné princezny - sice placený, ale ne drahý. Tak jsem to zkusila. Nevěděla jsem, jestli má Hanička raději Elsu nebo Annu a hračky měla dostat jako překvapení, takže jsem raději udělala obě.





Zbylo mi trochu příze Elian Klasik z deky, další dvě klubíčka v potřebných barvách jsem dokoupila, a pustila jsem se do práce. Nešlo to až tak rychle, jak jsem si představovala, každá panenka mi zabrala skoro tři dny, než byly hotové všechny detaily, ale byla to radostná práce.
I Hanička prý měla radost, takže té radosti byla hromada.




Panenky jsou měkoučké, ideální do postýlky. A tím, že nemají tělíčko, jsou i skladné. Toho Hanička hned využila a nacpala si je do školkového batůžku.

Tady jsou panenky ze všech stran. Dokonce i pěkně stojí - příze Elian Klasik je silnější a s háčkem 3,5 (na hlavičku jsem použila háček 2,5) je je výtvor docela pevný.





A takhle je vyzkoušela Lucinka v kočárku:


Jednu Elsu jsem musela hned udělat také pro Andělku. Tu jsem nestihla ani vyfotit...


sobota 6. května 2017

Barevná deka

Teta z Kaniny slavila na prvního máje devadesáté narozeniny. Dala jsem si za úkol uháčkovat pro ni deku. Nakoupila jsem přízi (Elian klasik) podle vybraného vzoru, jenže když jsem se pustila do práce, nějak se mi to nelíbilo. Tak honem najít něco jiného, abych využila nakoupená klubíčka, a hlavně abych to stihla! Našla jsem jednu z dek Franka O´Randla, kde sice nejsou složité vzory a techniky, ale zato se tam hodně počítá a efekt spočívá ve správném sledu barev. Tuhle nazval Depths of Change. Neměla jsem sice úplně ideální barvy, ale už se nedalo nic dělat, bylo třeba začít a každý den uháčkovat alespoň dva řádky, abych byla deka hotová včas...
A takhle to dopadlo:



Deka je velikánská, měří 180 na 180 cm, a tak jsem měla problém ji vypnout - nikam se nevešla rozložit. Nakonec jsem trochu posunula nábytek a deku jsem našpendlila jen tak na koberec a pořádně ji pokropila. Přes noc uschla a všechny nerovnosti se krásně srovnaly. Jen pěkně vyfotit nešla...


Nakonec jsem ani nejela osobně gratulovat, protože mne skolila choroba den před odjezdem. Ale deka se prý líbila, to je hlavní. A já jsem si zase vyzkoušela něco nového. Bavilo mne to skoro až do konce, i když poslední řádky byly krušné.


čtvrtek 20. dubna 2017

Opilá ovečka

Tentokrát jsem na Velikonoce žádné nové ozdůbky a dekorace nechystala, protože nějak nebyl čas. Ale během Velikonoc, kdy jsem byla doma docela sama, jsem šmejdila po Pinterestu a po facebookových háčkovacích stránkách, a našla jsem úžasné figurky tří ukrajinských návrhářek publikujících pod hlavičkou LittleOwlsHut. Návody mají drahé a náročné na precizní práci. Ale našla jsem i jeden, který je zdarma na Ravelry. Je to ovečka Dolly s vykulenýma očima, co se neudrží na nožkách. Hned jsem se do ní zamilovala. Nenašla jsem sice vhodnou huňatou přízi a o svátcích byly mé oblíbené obchůdky zavřené, tak jsem popadla prastaré zbytky tuším Crilanu a kousek tenké příze podobného stáří z mého zbytkového pytlíku, a musela jsem to zkusit.


Ovečky mi bylo líto, že je tak hrozně ošklivá, a tak jsem ji trochu vylepšila obojkem s rolničkou a barevnými knoflíčky, dokonce i výšivkou na boku. Nevím, jestli jí to prospělo, ale vyhrála jsem si s ní dlouho...







Díky téhle krásné ošklivce jsem měla skutečně veselé Velikonoce. Už dělám druhou...

Šála v koniklecové barvě

Připravuji třetí vydání své knížky Od štěněte ke psu (proto také nyní do blogu nestíhám nic přidávat). Moje grafička Šárka Fialová vymyslela focení na titulní stránku na Kamenném vrchu mezi právě rozkvetlými konikleci. A jen tak mimochodem prohodila, že bych si mohla k tomu účelu vyrobit nějakou šálku...
To byla výzva! Když jsem cestou z finančního úřadu (ano, daňové přiznání...) šla kolem galanterie a uviděla tam klubíčko Everyday Rengarenk v příhodné barvě, hned jsem ho koupila a dala jsem se do práce. Našla jsem úžasný návod, přesně se hodil k téhle přízi. Pletla jsem na jehlicích číslo 4 a zabralo mi to skoro týden, ale bylo to zase něco nového a moc mne to bavilo.



Focení se nakonec docela vydařilo a moje šálka bude na titulní stránce! Hned jak bude stránka definitivně upravená, přidám ji sem...

úterý 21. února 2017

Polštář s jezevčíkem

Můj bývalý šéf a kamarád slaví sedmdesáté narozeniny. Je to velký milovník psů a zvláště jezevčíků, tak bylo jasné, že dárek musím udělat v tomto duchu. Figurku jsem háčkovat nechtěla, takže jsem zvolila polštář. Nebylo vůbec jednoduché najít nějakou předlohu s jezevčíkem. Nakonec jsem uspěla a našla jakž takž vhodný vzorek. Jenže obrázek nejde zvětšit ani vytisknout v přehledné velikosti. Nejprve jsem tedy háčkovala přímo podle obrazovky. Ale nějak se mi obrázek celý posunul a rozsypal... Musela jsem všechno vypárat a začít znovu. Překreslila jsem si obrázek klasicky na čtverečkový papír a odškrtávala si řádky. Na druhý pokus už se zadařilo.



Uháčkovaný obrázek bylo potřeba trochu upravit, hlavně zapošít všechny konečky na rubu a vypnout ho do pravidelného tvaru, protože byl celý nakrabacený.



Ale s těmito úpravami už mám bohatou zkušenost z vánoční deky, takže tentokrát jsem to zvládla docela rychle. Nakonec jsem vypnutý obrázek našila na koupený hotový polštář z tmavě šedého plyše.
Snad se bude dárek líbit...


Háčkovala jsem z příze Gina háčkem číslo 3.

úterý 14. února 2017

Pánská háčkovaná čapka a superšála

Druhou čapku a šálu z příze Everest v červenofialových odstínech jsem háčkovala podle osvědčeného vzorku c2c, stejně jako předchozí verzi. Jen jsem musela na přání přikoupit další dvacetidekové klubko a udělat šálu dvakrát delší - tedy superšálu.
Neměla jsem ani čas dokončené dílo vyfotit - skončila jsem večer, a to už se fotit nedalo, no a ráno jsem vše předala. Stihla jsem pouze bliknout "modela" na odchodu:



Ale sluší mu to, že? 
 

pondělí 13. února 2017

Háčkovaná ušanka

Poslední čapka z vánočních vlněných klubíček Exclusive je takový můj vlastní experiment. Je háčkovaná od hora nejprve modrou vlnou polodlouhými sloupky za zadní nitku a pak následuje tříbarevný pruh z krátkých a dlouhých sloupků vzorkem zvaným indiánské slzy (Apache tears). Tenhle vzorek je pěknější ze 6 nebo 8 barev, ale i takhle je zajímavý.
Klapky na uši jsou zase z polodlouhých sloupků, háčkovaných nejprve jako kruh a poslední řádek jako polokruh.


A protože mi zbyly malé kousky vlny všech barev, udělala jsem střapce jak na klapky, tak i nahoru na čapku:


Tahle klubíčka jsem spotřebovala skutečně do posledního centimetru. Kdyby to takhle dopadlo vždycky, nekupily by se mi tu všude zbytky příze, pro které se těžko hledá využití. Ale já už něco vymyslím, aby zmizely! 

čtvrtek 9. února 2017

Copánková čapka

Z cyklámenové vlny Exclusive jsem upletla další copánkovou čepici. Vybrala jsem tenhle vzor, kde jsou copánky jen v náznaku. Musela jsem přepočítat očka (matematika tedy rozhodně není mou silnou stránkou), protože moje příze byla silnější než v návodu. Ale pak už to šlo dobře a rychle:


Trochu jsem se potrápila s ubíráním (zase ta matematika!), ale s výsledkem jsem docela spokojená. Zbylo i na velkou bambuli, i když trochu řidší, namotanou jen kolem ruky. Aspoň nebude těžká.



Fotila jsem narychlo v kuchyni u okna, abych ještě stihla trochu denního světla. Až teď jsem si všimla, jak obrázek nad mým pracovním stolem krásně ladí s čapkou. Až na to, že pejsek na obrázku má na hlavě jablko, a ne bambuli...


Čapka pěkně sedí a hřeje! Takovou si musím udělat i pro sebe na příští zimu.

pondělí 6. února 2017

Copánková ušanka

Tak se zase vracím k čepicím. Zima je letos pořádná a zdaleka nekončí, čepice ještě užijeme.
Ve vánočních klubíčkách byla i tři (modrá, cyklámenová a smetanová) ze stoprocentní vlny Exclusive s přáním vytvořit z nich dámskou ušanku. Tady je první výsledek:




Na 100g klubíčku je návin jen 125 metrů, a to stačí tak na normální malou čapku, klapky na uši už se z jednoho klubka neudělají. A tak jsem musela kombinovat a improvizovat. Začala jsem smetanovou, vrchol čapky je z tmavě modré, bambulka nahoře na čepici je smetanová a bambulky na šňůrkách zase modré.
Našla jsem si sice pěkný a dobře napsaný návod Barbary Breiter, ale na její střídání pruhů s copánky a bez nich mi nevyšel počet ok - měla jsem o poznání silnější přízi než ona. A tak mi nezbylo než proužek bez copů nechat jen na klapkách a jinak celou čapku udělat copánkovou. I tak je moc hezká, ale hlavně teplá, měkká a perfektně sedí.





Bambulky jsou takovým úsměvným doplňkem a klapky mají trochu netradiční tvar, takže čapka je celkově docela zajímavá a nevšední.

čtvrtek 26. ledna 2017

Sněhurka a sedm trpaslíků

Bylo mi nenápadně naznačeno, že dek, šál a čepic už mají všichni dost, ale děti by braly nějaké nové loutky do svého divadla. Kdo nikdy nezkusil uháčkovat maličké loutky, neumí si ani představit, kolik to dá práce! Nejde ani tak o háčkování, loutky dělám všechny skoro stejně na osvědčeném kuželovitém základu, ale ty detaily! Každá loutka musí mít ten správný výraz, který bude odpovídat dětským představám o té které pohádkové postavě. A moje artrotické prsty a poloslepé oči už hrozně pracně zápolí s teninkou jehlou, malými korálky, vyšívanými detaily. Na druhou stranu je takováhle tvorba čirou radostí, zdvojnásobenou radostí dětí. Takže hurá na to. Představuji skoro kompletní ansámbl (až na myslivce - ten už je pár let hotový u Karkulky, snad ještě není příliš obehraný):


Těchhle pár figurek jsem šmodrchala skoro týden. Háčkovala jsem z příze Elian Klasik a Batole (hlavičky a ruce). Obě tyhle akrylové příze jsou středně silné a pěkně měkké, takže loutky jdou snadno vycpat i vytvarovat, a výrobky kupodivu i hodně vydrží. Královská koruna je ze žluté Sněhurky, fousy z malých zbytečků smyčkové příze (ani ty nejmenší zbytky nevyhazuji - všechno se hodí), korunka zlé královny ze stříbrné vánoční lurexové příze.
Takhle se rodili trpaslíci:

 

 


 



A tady jsou další postavičky. Každá má jiný obleček, jiné vlasy... A všichni mají ruce (jen proužek z jedné řádky krátkých sloupků a na konci je růžové kolečko ze 6 ks stažených do "pěstičky"). Figurky se pak mohou za ručky držet nebo v nich něco nosit. Co? No přece rekvizity!



Tady jsou, bez nich by to nebylo ono. Srdíčko (to přinese myslivec královně na důkaz, že Sněhurku sprovodil ze světa) jsem neháčkovala, našla jsem jedno koupené kdysi v galanterii na ozdobení filcových vánočních domečků. Teď se hodilo! Jen jsem ho navlékla na stříbrnou nitku, aby ho myslivec mohl snadno nést.



V Hrubínově verzi pohádky (tu mám ráda) přinese zlá královna Sněhurce nejprve tkanici do živůtku. Ta by se dětem těžko navlékala, a tak jsem uháčkovala stříbrný pásek se zapínáním na oválný korálek. To určitě zvládnou na Sněhurku připnout a bude to přesvědčivé. Druhým záludným předmětem byl hřeben. Ten jsem nahradila jehlicí do vlasů (myslím, že ji má ve své verzi Božena Němcová). Udělala jsem maličkou stříbrnou kytičku a provlékla jsem ji tenkým měkkým drátkem, ohnutým tak, že konce jsou zachycené v kytičce. Děti se o něj nepíchnou a přitom ve vlasech dobře drží. No a nakonec jablíčko - to je uháčkované a vycpané, a na ručkách královny i Sněhurky dobře drží. Královna bude potřebovat i tašku, ve které bude své zboží přenášet. Je z šedého filce obšitá šedou vlnou. 

 

Že byste královnu v převleku nepoznali? Je to taková velká kapuce ze staré šedé vlny, háčkovaná dlouhými sloupky, aby se dala navléknout na špejli, kterou budou mít loutky v hlavě.


Tak, poslední úsměv do foťáku a šup do transportního boxu!



A já si teď můžu odpočinout u nějaké pořádné deky...