pátek 13. října 2017

Obal s jednorožcem

Tenhle obal jsem vytvořila už v červenci pro grafičku Šárku, která mi tak krásně ztvárnila moji knížku. Nějak jsem si špatně uložila fotky a narazila jsem na ně až dnes. Byla by věčná škoda tohohle krasavce neukázat, takže se zpožděním, ale přece:


Má zlatý roh na čele, zlaté podkůvky (já vím, jednorožci nebývají okovaní, ale tenhle se bude pohybovat i po tvrdé městské dlažbě, tak si musí kopýtka chránit), pár kytiček na bříšku a srdce na správném místě.


Taky má duhovou hřívu a ocas.
Inu, trochu naivní umění, ale účel splnil: Šárka i všichni kolem se usmívají, kdykoli vytáhne mobil.

Háčkovala jsem z Glorie háčkem číslo 2.


Pelíšek pro Šotka

Dneska jsem se snažila zase trochu uklidit svá tvůrčí zákoutí. Ale moc jsem nepokročila. Našla jsem velké klubko špagátů, ze kterých jsem kdysi dělala sedáky na židle a pořádný kus mi zbyl. Akorát dost na pelíšek pro kocourka. Neodolala jsem a pustila se do práce - a tu je výsledek. Ještě není zapošito a přišitá kytička, ale s tím musím počkat, až se to mrně v tom úžasném novém doupěti dosyta vyspí. Vyloženě mi pelíšek tahal z ruky a hned věděl, k čemu je dobrý. Pro takového spokojeného zákazníka je radost tvořit.



Už jsem mockrát uvažovala o tom, že z klubíčka udělám pelíšek Marfušce, ale nějak jsem to pořád odkládala. A dneska si Šotek o pelíšek přímo řekl. Vlezl si do tašky s klubíčkem a začal motat sám:


A pomáhal celou dobu, nemohl se dočkat:



Snad bude pelíšek kocourkovi dlouho sloužit. Vypadá, že je z výsledku nadšený.

Háčkovala jsem háčkem číslo 9 krátkými sloupky. Nejprve jsem udělala kruh (11 řádků = 66 sloupků). Další tři řádky jsem háčkovala dokola bez přidávání. Pak jeden řádek jen za zadní nitky, aby se lem nahoře ohnul, a znovu jeden řádek za zadní nitky, tím se okraj přetočil dovnitř. Pak tři řádky bez přidávání a dostala jsem se na dno pelíšku. Zbývá ten vnitřní kraj trochu přichytit ke dnu, aby byl pelíšek stabilní. Přes polovinu pelíšku jsem do volných předních nitek sloupků horního okraje přiháčkovala kryt. Začala jsem na 33 sloupků a ubírala jsem na čtyřech místech v každé řádce, dokud jsem nespotřebovala všechny špagáty. Ještě by to kousek chtělo, aby byla stříška větší, ale nedá se nic dělat. Okraj jsem obháčkovala dvojitou růžovou vlnou, která už byla na lemu kytičky (ta mi zbyla z předchozích pokusů o využití špagátů). Kytičku chci přišít tak, aby jednak pelíšek trochu ozdobila, ale také aby držela stříšku.
Tak hezké sny, Šotečku!

Obal na telefon s kocourem

Musela jsem si koupit nový telefon, protože ten starý mi tak nešikovně upadl, že se dokonale rozbil. Jenže ten nový je větší a nevešel se mi do mého původního obalu. Nezbylo, než vyrobit jiný. A protože se u nás zabydlelo malé ztracené koťátko, které jsem musela pár týdnů krmit z lahvičky kočičím mlíčkem, námět obalu byl jasný. Jen mi tentokrát nějak dlouho trvalo ten námět náležitě ztvárnit. Ale už je hotovo a telefon si v novém kabátku lebedí:


A tady je kocourek Šoteček, který mi seděl modelem. Jen s tou lahvičkou jsem ho nemohla vyfotit, tu mu musím držet.


Opravdový kocourek je samozřejmě krásnější, ale obalem si ho budu pořád připomínat, až odejde do světa.



pondělí 9. října 2017

Čapka Makovice

Koupila jsem si nový zimní kabát - takový netradiční, vlastně dva v jednom. Je to lehká prošívaná bunda, vhodná teď na podzim, a přes ni se na zimu navléká vlněný volný kabát. Bunda i kabát jsou béžové. A tak vznikla potřeba vyrobit si nějakou čepici, která by pěkně barevně ladila.
Zastavila jsem se v místním obchůdku s galanterií, kde už jsem pořídila spoustu klubíček a většinou z nich vznikly moc pěkné věci. Našla jsem barevnou přízi Nako Colormatik se základní barvou světle hnědou a dlouhými kousky červené, hnědé a růžové. Je to 100% akryl, 210 m/100g. To je přesně síla, která mi vyhovuje. Čapka byla hotová za dva večery:


Nemám ráda malé kulaté čapky, protože s mou kulatou hlavou a baňatým nosem tvoří velmi nevzhlednou kombinaci. Vždycky se snažím čapku nějak protáhnout a dát jí nějaký nápadný akcent. Také tuhle jsem udělala vyšší a na vrcholku jsem vytvořila jakousi makovičku (jak příhodné, že?).



Pletla jsem na kulatých jehlicích číslo 2,5. Začala jsem na 96 oček, na šesticentimetrový lem jsem střídala 2 hladce a 2 obrace. Dále jsem pletla rovně hladce do výšky asi 21 cm, a nakonec zase asi 4 cm 2 hladce a 2 obrace. Všechna očka jsem zavřela najednou. Nahoře jsem čapku přeložila na půlku a přišitím přichytila střed. Pak jsem vytvořila řasy z přehnutých částí a zase je přišila na středu. Dlouhým návlekem jsem prošila čapku asi 3 cm od vrcholu, stáhla a vše poskládala do čtyřlístkové makovičky. Vznikl zajímavý a nevšední tvar čapky, kterou nikdo jiný určitě na hlavě mít nebude. Už se těším, až v ní vyběhnu!

pátek 6. října 2017

Pánská čapka s copánky

Zima se kvapem blíží, a tak jsem odložila všechny rozdělané "letní" věci a háčkuju a pletu šály, čapky, rukavice.
Jednu krásnou pletenou pánskou čepici jsem našla na Pinterestu s odkazem na ruské stránky. Návod v ruštině mi vyhovoval, i když je velmi zjednodušený. Přece jen v anglické pletací terminologii ještě nejsem tak kovaná, jako v té háčkovací, a ruština mi přijde jednodušší. Jenže pak jsem zjistila, že čapka je na Ravelry pod názvem Agathis. Návod je zdarma a jeho autorkou je Agata Smektala z Polska, která tam má ještě dalších pár zajímavých čepic, které hodlám vyzkoušet. O pravé autorce ruský web nějak opomněl informovat...




Čepice měla být dárkem k narozeninám, a tak jsem hledala ve svých zásobách tu nejpěknější a nejvhodnější přízi. Mockrát jsem začínala a mockrát párala, než jsem našla tu pravou. Nakonec jsem vybrala tmavě šedou středně silnou přízi s podílem vlny (název už nevím), ze které jsem kdysi začala plést svetr, ale nikdy jsem ho nedodělala. Počet ok jsem musela upravit, stejně jako velikost jehlic - pletu hodně volně. Místo 132 oček jsem tedy nahazovala jen 110 (vzorek má 22 ok a tak jsem nepletla šest opakování, ale jen pět) a místo jehlic 3,5 jsem použila kruhové jehlice číslo 2. 
Trvalo mi celé tři dny, než jsem všechny copánky zapletla! Ale moc mne to bavilo, bylo to jako skládat stavebnici. Nakonec jsem na čapku přišila knoflíček - dřevěného koníka.
Pár chybiček se vloudilo, ale s výsledkem jsem docela spokojená, a myslím, že čapka udělala radost i obdarovanému. Už se chystám na druhou - z původně zamýšleného svetru mám totiž ještě světle šedou přízi o stejné síle.
Na opravdové pánské hlavě vypadá čapka ještě mnohem lépe, než na té malé polystyrenové, a krásně sedí. Určitě bude i pěkně hřát.



Vrcholek, na kterém nejvíc záleží, se mi zrovna dvakrát nepovedl. Doleva ubíraná očka jsou volnější, než ta doprava. Příště to napravím, už vím, v čem jsem chybovala. Ale tuhle už párat nebudu! A pět paprsků vypadá stejně pěkně jako původních šest.



Tak hurá na další!

čtvrtek 31. srpna 2017

Mimideka se sovou

Zase jeden odložený a konečně dodělaný projekt!
Téhle dece, háčkované podle náhodně objeveného schématu na křížkové vyšívání, chyběl kousek rohu, na který mi už nezbyla příze, a okraj. Za dva večery bylo hotovo.


Původně jsem chtěla dělat velkou deku se čtyřmi nebo dokonce šesti sovičkami, na které jsem našla schémátka na Pinterestu. Ale děti mi zadaly nový, docela náročný úkol, a tak jsem tuhle sovu "zakonzervovala" tak, že se dá použít samostatně (měří 105 x 95 cm), nebo může počkat na další kamarádky.
Háčkovala jsem metodou C2C z příze Gina háčkem číslo 3,5.

Pruhovaný šátek

Pustila jsem se do likvidace všech malých načatých klubíček, která mi zbyla z velkých projektů. Hledala jsem tipy na výrobky, kde bych tyto sice nové, ale malé zbytky příze využila. Našla jsem tip na Ravelry, sice jsem nenašla přesný popis, ale jako inspirace mi stačily obrázky.
Dala jsem dohromady 13 různých barev, které šly jakž takž spolu dohromady, a pustila se do pletení.
Začala jsem třemi očky stále hladce a v každé osmé řadě jsem z jedné strany přidala jedno oko. Barvy jsem střídala po dvou řadách, nepravidelně, podle toho, jak velká klubíčka jsem měla. Vydržela jsem přidávat do 60 ok, pak jsem zase po osmi řadách vždy jedno očko ubrala, aby vznikl trojúhelníkový tvar. Někde jsem určitě řádky popletla, protože šátek není docela souměrný, ale to se na krku ztratí...


Práce sice moc nepřibývala, ale měla jsem radost, jak mizí klubíčka, která mi dlouho ležela v krabicích a čekala na využití.
Většina příze byla značky Elian Klasik nebo Elian Mimi, pletla jsem na rovných jehlicích 3,5.



No, fotila jsem jako obvykle v rychlosti, takže okolí jsem právě nevychytala. Krabice s rozdělanými projekty, Marfuška mizející pod postel - ale takhle to prostě u nás vypadá, když tvořím.
V krabici na stole je vidět ještě pár nespotřebovaných klubíček - z těch už vzniká další šátek, tentokrát trochu menší (přidávám/ubírám každou šestou řadu a pečlivě si je značím, aby byl šátek pravidelný) v tlumenějších - pánských barvách.

A tady už je druhý šátek:



Nafotila jsem si zvlášť ty nejhezčí dvoubarevné kombinace, abych měla inspiraci pro další tvorbu, ale vyfocené to není tak přesvědčivé, jako v reálu:

 

 

Tady jsou pro srovnání oba šátky rozložené. Větší měří na šířku cca 290 cm, menší 265, na výšku jsou oba stejné, na středu měří 35 cm (60 oček).


A na závěr ještě hezčí obrázek prvního šátku, bez rušivých artefaktů:







pátek 18. srpna 2017

Přívěsek "vypadlé oko"

Matějovi mezi všemi přívěsky nejvíce učarovalo vypadlé oko. Trochu morbidní, ale bezesporu zajímavé a originální. Návod je velmi jednoduchý a za pár minut je oko hotové. První jsem udělala světle modré:



Nachystala jsem ho Matýskovi na zahrádce jako překvápko, ale když jsem udělala pro Andělku dvě mořské panny, musela jsem uháčkovat Matějovi ještě druhé oko. To je tmavší modré a už jsem ho nestihla vyfotit. Podle toho, jak ho ráno v autě nadšeně popadl, jsem mu udělala náramnou radost.

Tak nakonec je všechno jinak - Matýskovi se oči zošklivily (nedivím se) a dal je kamarádům. Náhradou jsem mu musela udělat jakéhosi červeného panáčka, kterého zná ze hry v tátově telefonu a namaloval mi k němu nákres. Fotit jsem nestihla, snad mi ještě panáčka půjčí...

Mořská panna

Když u mne byli předevčírem Andělka s Matějem, byli zvědaví, "co mám zase zajímavého v počítači". Chodí se mi sem dívat na hračky, které si střádám na pinterestových nástěnkách. Otevřela jsem jim nástěnku s přívěsky a Andělka tam objevila maličkou mořskou pannu, kterou by moc potřebovala. Matějovi se nejvíc líbil přívěsek ve tvaru oka, tedy "vypadlého".
Včera byly děti celý den s maminkou a tátou, a já jsem měla čas se jejich přáním chvilku věnovat.
Návod na mořskou pannu je zdarma na Ravelry a je velice jednoduchý. Ale práce mi zabrala celé odpoledne a prsty pořádně bolely z těch maličkých komponentů.
Tohle je první mořská panna s duhovými vlásky rozpletenými na jednotlivé nitky a s květinovým věnečkem:



Připevnila jsem ji ke karabince a hned večer jsem ji odvezla na zahrádku, kam mají děti dnes namířeno, aby tam na Andělku čekala jako překvapení. Jenže pak jsem našla obrázek jiné mořské panny na Andělčiných omalovánkách a ta se mi zdála veselejší. A tak jsem se pustila večer do druhé:



Tahle má vlásky stažené do culíku a ozdobené mořskou hvězdicí.


Výběr rtěnky nebyl vůbec jednoduchý - musela pěkně ladit k vláskům i k "oblečení". Ještě že mám takové zásoby klubíček!
Druhou panenku jsem stihla dát Andělce dnes ráno, když se tu zastavili cestou na zahrádku pro klíče. Snad se jí budou líbit obě. 


sobota 12. srpna 2017

Silný šátek

Zase jeden dodělaný kousek! Tenhle šátek mi ležel v krabici asi čtyři roky. Je upletený celý hladce na velkých jehlicích z černé příze Yetti a původně jsem chtěla na okraje našít háčkované malé čtverečky. I jsem jich pár uháčkovala, ale když jsem to k šátku přišila, nebylo to ono a šátek byl těžký a moc veliký. A tak ležel a ležel...
Dneska jsem to vzala zkrátka: Našla jsem zbytek krásné silnější příze Everest, ze které jsem v zimě háčkovala Adamovi šálu a čapku, a přiháčkovala jsem k šátku okraj ze tří řádek krátkých sloupů s řetízkovým očkem mezi nimi. Připevnila jsem velký střapec a je hotovo!


Šátek je lehoučký, měkký, velice teplý a vypadá zajímavě.  Figurína Máňa si v něm libovala:



Možná ještě ten střapec trochu zmenším a udělám další dva na postranní cípy... V zimě se bude takový teploučký kousek hodit.

čtvrtek 10. srpna 2017

Hippie koník

Musela jsem si zase jen tak udělat radost rychlým a veselým projektem. Stále hledám nové typy panenek pro mrňata na spaní, ať ve formě malých deček, nebo tělíček bez výplně. Už jich mám pěknou řádku na své pinterestové nástěnce a nejraději bych udělala všechny!
Tentokrát to vyhrál koník se zajímavým a zcela originálním výrazem. Návod je ke koupení na Ravelry.

V původním návodu má koník bílé bříško. Já jsem ho udělala celého hnědého (koně přece bílá bříška obvykle nemívají) a bílé má jen punčošky na zadních nožkách. Kopýtka jsem pěkně vytvarovala a na zadní přišila stříbrné podkůvky. A aby nebyl koník až tak docela jednobarevný, olemovala jsem spodní část tělíčka zelenou řádkou pevných sloupků a přišila jednoduché kytičky. Menší verzi stejné kytičky má koník i v zapletené kštici. Kytičku jsem přišila na kousek kloboukové gumičky a tu jsem navlékla na ucho, aby kštice držela na straně. Teď má ty správné hippie doplňky, že?


Oči jsou bezpečnostní černé číslo 12. Nozdry jsem vyšila černou přízí (v návodu doporučuje autorka udělat nozdry z menších bezpečnostních oček, ale mám těch malých málo, tak si je šetřím).


 Oproti originálu má můj koník i ocas. Zapletený stejně jako hřívu a svázaný růžovým řetízkem.



Tady je koník pro srovnání vedle žirafky - je mnohem větší. Měří od ucha po podkůvku 43 cm.
Háčkovala jsem z příze Gina háčkem číslo 3, kytičky jsou ze Sněhurky. 
Když Lucinka dostala na vybranou, zda žirafku nebo koníka, koník to vyhrál na celé čáře. Dědovy geny se nezapřou...

středa 9. srpna 2017

Mimideka s myšákem

Pustila jsem se zase do dodělávek starých restů, abych si v těch mých skladovacích prostorách udělala aspoň jakýs takýs pořádek.Tahle krásná deka ležela asi dva měsíce nedodělaná a schovaná v bedně jen proto, že se mi stále nelíbil lem. Byl takový nevýrazný. Nakonec stačilo přidat dva řádky, hlavně tu poslední, v syté petrolejové barvě, a deka pořádně prokoukla. Hned jsem ji vyprala a rozložila do správného tvaru.


Háčkovala jsem z přízí Nini Bebe (bílá a růžová) a Gloria (šedá, fialová, petrolejová, černá) háčkem číslo 2,5. Nini Bebe je turecká příze, velice jemná a měkká, hezky se z ní dělá. Gloria je tvrdší, ale když se háčkuje zhruba o číslo větším háčkem než je obvyklé, není to tak zlé. Deka je lehoučká jako pírko. Je maličká, tak do kočárku (65 x 75 cm). Je háčkovaná metodou c2c, na šířku má 43 čtverečků, na výšku 50. Lem je z osmi řad krátkých sloupků háčkovaných za zadní nitku. První řada je bílá za obě nitky - tou se srovnají všechny nepravidelnosti vzorku. Poslední řádka je tmavě petrolejová, která lemuje i postavičku myšáka. Všechny příze jsem našla doma v zásobách jako nespotřebované zbytky klubíček z jiných projektů, takže jsem výjimečně nemusela utrácet za nákup nové příze.
Obrázek myšáka jsem objevila na Pinterestu - bohužel autora jsem nedohledala, odkaz nefunguje. Už přemýšlím o další kombinaci barviček, myšák byl hodně závislácký.... Je tu jen malý počet barev a velké jednobarevné plochy, takže se příze nemotají do sebe a práce pěkně přibývá. Snad myšáček potěší i nějaké to dítko v kočárku...

pátek 21. července 2017

Žirafa

Malé dečky s hlavičkou panenky nebo zvířátka mi docela učarovaly, zvlášť když jsem viděla, jak je děti mají rády. Našla jsem spoustu krásných nápadů a pomalu zkouším ty nejpěknější. Práce jde rychle od ruky a výsledek je brzy vidět. Tak to mám ráda...
Tohle je moc pěkná žirafka autorky Kelsey Bieker. Návod na žirafku je zdarma na Ravelry.


V návodu je popsán jen postup při háčkování hlavičky a nožek. Čtverec tělíčka jsem udělala úplně základní.



Hnědé flíčky jsem umístila trochu jinak, než je na návodu, dala jsem dva žirafce i na hlavičku, jako tvářičky. Čtverec jsem oproti návodu ještě obháčkovala jednou řádkou krátkých sloupků hnědou barvou, přišlo mi to tak pestřejší a veselejší.




Jen mi připadá, že je hlava žirafky příliš velká a těžká oproti princeznám. Žirafa bez opory nestojí... Ale do postýlky to snad nebude vadit. Možná je to i materiálem. Háčkovala jsem z příze Kačenka (50 % akryl, 50 % bavlna) háčkem číslo 3 (hlavu) a 4 (tělo). Velký podíl bavlny samozřejmě způsobí, že příze je tvrdší a těžší. Ale má atest i pro miminka, proto jsem sáhla právě po ní. Jen teď v rodině žádné miminko není, tak bude žirafka chvíli odpočívat a čekat. 

čtvrtek 20. července 2017

Placatý koník

Když jsem dělala spací princezny Elsu a Annu a želváka Ninju, narazila jsem při hledání inspirace také na menší hračky do postýlky. Jsou většinou háčkované z krátkých sloupků "na placato", tedy podobně jako hladká aplikace, ale jsou složené ze dvou zrcadlově odpovídajících kusů, které se pak sháčkují dohromady. Výplně se dává málo, aby byly měkoučké.
Řekla jsem si, že něco takového musím dokázat sama bez návodu, a vymyslela jsem koníka. Je úplně jednoduchý na počítání i na háčkování a může mít mnoho různých variant. Oko, pusa a nos se mohou vyšít jen na jedné straně nebo na obou, nebo taky vůbec, s hřívou a ocasem se dá různě experimentovat - udělat je barevné z různých druhů efektní příze, nebo vlákna rozplést či naopak zaplést. Pro miminka bude lepší udělat hřívu z řetízků, aby se vlákna neuvolnila. Návod je k dispozici na konci tohoto blogu.

Tento klabonosý fešák byl první - pak jsem na délce nosu trochu ubrala, aby byli koníci elegantnější.


Tenhle ryzáček cestoval až do USA k vnučce mého kamaráda Oldy:



A tahle bílá kráska s mašlí na ocásku skončila u malé Haničky:



Jeden extra zvláštní levandulový koník putoval k mé grafičce Šárce (prý s ním opravdu spí):


Tady je jedna menší verze vraníka z tenčí příze:



Tento je celý ze školní příze, kterou mám ještě ve starých zásobách:



Tohle je koník bez vycpání, jednostranný, zato s uzdečkou - dal by se použít jako aplikace třeba na batůžek:


 A nakonec bílý koník z Glorie s barevnou hřívou (Exclusive) a dřevěnou hvězdičkou jako ozdoba na stromeček:


Postup:

Příze dle vlastního výběru, háček o půl čísla až o číslo menší, než se píše u dané příze, aby nevznikly velké otvůrky, kterými by prosvítala výplň. Plnila jsem polyesterovými kuličkami s pomocí špejle.

Noha 1: 
1. ř: 6 řo, 5 ks, 1 řo na obrácení.
2.-9. ř: 5 ks. Ukončit, odložit.
Noha 2:
Stejně do 9. řady, ale otočit a háčkovat dál.
10. ř: 5 ks, 10 řo. 5 ks do nohy 1. Tím se nožky spojí a v další řádce se háčkuje tělo.


Tělo:
5 ks do nohy, 10 ks do řetízku, 5 ks do nohy = 20 ks
Celkem 5 řádků. Otoč, navazuje krk.

Krk:
1.-2. ř: 10 ks, 1 řo, otoč.
3. ř: 2 ks, 2 spoj, 2 ks, 2 spoj, 2 ks (8 ks)

4. ř: 8 ks
5. ř: 4 ks, 3 spoj, 1 ks (6 ks)
6.ř: 6 ks, 2 ks nabrat z předchozích dvou řádků přední části krku, aby se hlava ohýbala směrem dolů, a přidat 7 řo. Pokračovat hlavou.


Hlava: 
1. ř: 6 ks do řetízku, 8 ks do krku = 14 ks.
2.-4. ř: 14 ks
5. ř: Vynech jeden sloupek, do dalších tří pevné oko, 10 ks.
Ucho: 
3 řo, 1 ds, 1 pds, 1 pevné oko kolem ucha. 
Uháčkuj stejně i druhou stranu koníka, ukonči. ustřihni.


Přilož koníky k sobě a sháčkuj je krátkými sloupky kolem dokola. Začni na zádech a postupuj přes krk a hlavu, nebo opačným směrem - na zádech však musí zůstat otvor, kudy se koník vyplní.
V rozích se dělají 3 sloupky do jednoho, pod hlavou se dva sloupky sháčkují. Mezi ušima je jedno řetízkové oko. Po vyplnění koníka se doháčkují záda a příze se zapošije.


Koníkovi se připevní hříva a ocas, vyšijí se oči, popřípadě se i jinak ozdobí. 


Tak ať se vám koníci povedou!