Usínáček králík

Po vytvoření sloníka mi ještě spousta měkoučké příze zbyla, a tak jsem se pustila do dalšího projektu Melanie Grobler, králíčka.

Byl snad ještě pracnější než slon. Možná to bylo tím, že jsem tentokrát použila menší háček, číslo 2,5. Výsledek je úhlednější, ale králíček je menší a tvrdší, a ruce bolí víc...
Místo měsíčku a hvězdičky z původního návodu jsem na pyžamko našila různobarevné puntíky. Také lem kaťat je trochu jiný - místo račích sloupků jsem dělala dlouhé reliéfní sloupky střídavě přední a zadní, takže se lem pěkně stáhl kolem nožky.
Očka i nosík jsem vyšila černou Sněhurkou, aby byl králík bezpečný i pro malé miminko. Trochu jsem se bála, abych tím nepokazila výraz králíčkova obličeje, ale dopadlo to vcelku dobře.

Se slonem jsou perfektní dvojka:

Autorka už má připravený nový projekt na usínáčka - duhového jednorožce. Toho si nesmím nechat ujít!

Usínáček sloník

Náhodou jsem na své oblíbené háčkovací fb stránce objevila odkaz na slona usínáčka od mně dosud neznáme designérky Melanie Grobler z Jihoafrické republiky (jak je ten svět malý!) . Už jsem háčkovala žirafu, medvídky, ninju, princezny, piráta..., ale slona ještě ne. Návod je buď zdarma ve formě CAL, tedy na pokračování v šesti částech, nebo ke koupi jako PDF.
Sloník je poměrně veliký, háčkovala jsem ho celý týden, ale je opravdu moc krásný. Udělala jsem mu i malé kly:

Háčkovala jsem z úžasně měkoučké příze Himalaya Deluxe Bamboo (60 % bambus, 40 % bavlna) háčkem číslo 3. Příště bych volila o půl čísla menší háček, aby byl výsledek úhlednější - háčkuji volně a zdá se mi, že hlavně dlouhé sloupky na tělíčku jsou až moc povolené. Ale na druhou stranu je zase hračka měkčí.

Očka jsem dala malá bezpečnostní. Pro malé miminko by bylo vhodnější oči vyšít. Ještě určitě nějakého sloníka vyrobím, tak to zkusím. Teď se lopotím s králíkem od stejné autorky, abych tu měkoučkou přízi náležitě využila.

Deka STAR WARS

Když vnouček Matýsek začal jevit zájem o Lego Star Wars, napadlo mne zkusit uháčkovat deku s tímto námětem. Našla jsem si návod, přikoupila pár klubíček černé příze Gina (ostatních barev jsem měla v zásobách dost) a pustila se do práce. Šlo to hodně pomalu - samé krátké sloupky a háček menší než obvykle na deku - číslo 3, aby byly pěkné barevné přechody. Barevné háčkování je dost pracné, takže jsem uháčkovala vždy za jeden den jeden čtvereček (tedy ne každý den, jen když jsem měla chuť a neměla jsem zrovna rozdělaný nějaký akutnější projekt). Trvalo to asi rok, ale je hotovo!

Nevěděla jsem, jak motivky poskládat. měla jsem trochu jiné než autorka návodu. Radila jsem se s "odborníky" a zkoušela dát dohromady vždy řadu motivků, které spolu nějak souvisely, ale nakonec jsem deku poskládala podle toho, jak mi ladily barvy. No, když teď koukám na obrázek, mohla jsem si s těmi barvami ještě trochu pohrát...

Matěj deku prohlédl, ale příliš ho neoslovila. Tak zůstane zatím tady. Když se nebude nikomu hodit, určitě ji ráda popadne fenečka Jessinka.

Hrací kostka pro Joníčka

O jednu hrací kostku už jsem se pokoušela podle obrázků na Pinterestu, ale nedodělala jsem ji - byla moc členitá a složitá. Snad někdy... Našla jsem ale jinou, s domácími zvířátky, která se mi moc líbila. Návod je placený a hodně drahý, ale podrobný a jasný.
Bavlněné příze jsem měla dost (další vánoční dárek), molitanovou kostku na výplň také - jen byla o něco menší než v návodu, takže jsem musela uháčkovat i stěny kostky menší. Až v průběhu práce jsem zjistila, že se na kostce budou zvířátka trochu mačkat... Snad to tolik nevadí.

A tady jsou obrázky, jak práce pokračovala. Začalo to kostkou:

 Díra pro myšku:

A myška - sotva se do té díry nacpe...

 Na protější straně je slepička s vajíčkem na šňůrce:

Pejsek má kostičku připnutou ke kostce poutkem a knoflíčkem:

Kočka se mi trochu rozmazala - ta má rybičku v lavoru, také na šňůrce, aby se neztratila.

Prasátko má kukuřici připnutou poutkem s knoflíčkem:

Kravička je nejhezčí - má kytičku na knoflíku:

A tady jsou všechna zvířátka kolem dokola:

 Málem jsem přišla o ruce - háčkovala jsem háčkem číslo 1,5 a 2, aby zvířátka byla pěkně pevná. A to kompletování bylo nekonečné! Ale mám radost, kostka je pěkně barevná a snad Joníčkovi chvíli vydrží.

Secret Paths

Po tomhle krásném šátku už jsem dlouho pokukovala. Návod Johanny Lindahl z Mio Crochet je zdarma a je velice jednoduchý, takže se dá háčkovat i u televize a není potřeba příliš počítat. Uháčkovala jsem si jeden jarní zelený na moje choulostivé hlasivky. Je z příze Gina 29, spotřebovala jsem 5 klubíček. Jen jsem si trochu přizpůsobila vzorek a místo tří proužků mezi pecičkami jsem dělala jen dva, aby mi vyšel akorát velký.

Začala jsem háčkovat z necelých dvou klubíček, která jsem měla doma, a další jsem musela dokoupit. Byla to už jiná barevná šarže a na šátku jsou patrné dva různé odstíny. Ale dělám, že to tak má být... Z Giny jsem nikdy šálu nebo šátek neháčkovala a jsem mile překvapená, jak je vzorek pěkně strukturální a šátek měkký.

Ze stejného vzorku jsem uháčkovala také šátek pro tetu k jejím 85. narozeninám. Ten je z Woolly Whirl (30 % vlna, 70 % bavlna) číslo 471 (Chocolate Vermicelli). Klubíčko jsem dostala pod stromeček a už jsem z něho několikrát začala tvořit vestu a pončo, ale vždycky jsem brzy skončila, protože se mi výsledek vůbec nelíbil. I o tomhle šátku jsem měla zpočátku pochybnosti, ale nakonec vyšel moc pěkný.

Je lehoučký, ale díky podílu vlny také hřejivý a jemný, dá se tedy využít jak v zimě na krk do kabátu, tak i v létě přes ramena.
K šátku jsem přibalila také vlastnoručně vyrobené přáníčko ve stejných barvách jako šátek. Fotku jsem okopírovala z jedné našich svatebních, tedy před 40 lety. Snad udělá tetě radost:

P.S.: Balíček nedošel - sledovala jsem ho po internetu na jeho nesmyslně krkolomné cestě, volala jsem na 28 různých čísel podle odkazů na netu a podle toho, kam mne nasměrovaly příslušné poštovní úřednice, ale nikdo balíček neviděl a nikdo jej nezadával do systému. Prostě záhada. A samozřejmě trapas. Navíc jsem balíček nepojistila, abych tetu nestresovala cenou. Hm, uvidíme, jestli se najde.

Pes Patron

Matěj si přál uháčkovat psa Patrona z Tlapkové hlídky. Našla jsem několik návodů - nakonec jsem zvolila jeden španělský, u kterého bylo i video. Trochu jsem se potrápila s překladem, a nakonec se mi po vší té práci pejsek moc nepovedl, ale Matěj ho dostal včas k svátku a snad se mu i líbil.

Druhého už bych ale nedělala...

Dva nákrčníky

Sice už to párkrát vypadalo, že jaro je tu, ale zima to stále nevzdává. Tak jsem ještě tvořila nějaké nákrčníky, protože moje hlasivky jsou hrozně háklivé na jakékoli malé prochladnutí.
První nákrčník je pletený podle návodu Jihoafričanky Joanity Theron. Upletla jsem ho na jehlicích číslo 4,5 za jeden večer z příze, která mi zbyla po uháčkování růžového kloboučku. Mám tedy celý růžový komplet:

Druhý nákrčník je háčkovaný. Zúčastnila jsem se zas jednoho malého, tentokrát tajného CAL, pořádaného Francouzkou Sylvií Damey. Nazvala ho Texturoscope, protože je složen z několika částí háčkovaných sice pokaždé jen z dlouhých sloupků, ale píchaných do různých míst (obě nitky, přední či zadní nitka rovně i dokola). Bylo pěkné uvědomit si, jakou změnu takováto drobnost udělá. 

Háčkovala jsem háčkem číslo 3 ze zbytků příze Baby Merino, ze které jsem předloni vytvořila čelenky. Tenhle nákrčník je teninký, opravdu jen na ochránění mých choulostivých hlasivek. Ale ještě mi malý kousíček příze zbyl, a tak se chystám na Texturoscope čapku ze stejného vzorku. Venku stále fouká, ještě ji užiju...

Pirátský polštářek pro zoubkovou vílu

Když mi Matýsek ukázal, jak se mu viklá první zoubek, hned jsem šla hledat do svých krabiček a sáčků s nedodělanými projekty. Měla jsem uložený ještě jeden nehotový zoubkový polštářek, který jsem před dvěma roky uháčkovala pro Andělčinu kamarádku, a nakonec mi zůstal doma. Jenže pro kluka musí polštářek s kapsičkou na zoubky vypadat trochu jinak než pro holčičku. Trochu jsem se inspirovala na Pinterestu a dala jsem polštářku podobu piráta se strništěm vousů, páskou přes oko a dřevěnou nohou. Samozřejmě nechybí kapsička na zoubek a na minci od zoubkové víly.

Ale než jsem stihla polštářek Matýskovi odevzdat, už si ten první zoubek vytrhl - klasicky s pomocí nitě a kliky u dveří. Tak do kapsičky půjde až ten druhý...

Svetr ze zbytků příze

Svetr patří k těm větším projektům, jejichž zhotovení trvá řádově týdny až měsíce a od nichž ráda odbíhám k jiným, drobnějším, protože časem mne přestanou bavit nebo se mi dokonce uprostřed práce přestanou líbit. S tímhle svetrem to bylo podobně.

V listopadu uveřejnila jedna mladá háčkařka na mém oblíbeném háčkovacím fóru fotografii kabátu, který vytvořila podle placeného návodu Francouzky Sylvie Damey. Vzpomněla jsem si na svůj první (a taky jediný) háčkovaný kabát, který jsem stvořila někdy v 15 - 16 letech, a v tom nostalgickém rozpoložení jsem neodolala a návod jsem si koupila. Ukázalo se, že kabát je uháčkován z tak drahé příze, že by jen materiál přišel téměř na 3000 korun. Tak silná v kramflekách jsem se necítila, abych riskovala, že se mi nepovede dílo za takové peníze. Našla jsem neúplná klubíčka příze Elian klasik (zbylá z podzimní verze Last Dance on the Beach), Everyday a Everyday Rengarenk (to byly zase zbytky z veliké Mandaly Madness), a také hnědá klubíčka příze Exclusive, která zůstala ze čtvercové deky. Získala jsem tak asi 10 různých barev a odstínů, které vzájemně dobře ladily a příze byly přibližně stejně silné. Neodpovídaly sice síle příze na návodu (190 m/100 g), byly tenčí (cca 250 m/100 g), ale s háčkem číslo 5 jsem dosáhla zhruba stejných rozměrů. Různě dlouhé kousky příze jsem navázala a namotala do velkých klubek a pak už se barvy střídaly "samy".
Kabát se háčkuje shora dolů v jednom kuse. To je na jednu stranu fajn, nemusí se nic sešívat (kromě kapucky), ale řádky byly pořádně široké.
Když jsem došla k bokům, kde se podle návodu začíná hodně rozšiřovat na širokou kabátovou "sukni", zvolila jsem užší variantu a přidávala jsem méně. Kabát ze silné příze pěkně drží tvar, ale můj kabátek z tenčí příze je spíše svetr a velká šířka by mu neslušela.

 

 

Základ jsem uháčkovala brzy, ale ty dodělávky! Nemohla jsem trefit zapínání. Svetr nemá překrývací légu, má lemy jen do středu. Takže bylo potřeba dát na jednu stranu poutka a na druhou knoflíky. Jenže měkký svetr se kroutil a rozevíral... s malými knoflíčky i s velkými knoflíky. Nakonec jsem sehnala zip a všila jsem ho mezi lemy. Jenže lemy jsou pružné a zip nepruží. A na té délce (80 cm) je to poznat, ať jsem se snažila sebevíc. Nakonec jsem přes zip znovu našila poutka s velkými knoflíky, aby nakrčení kolem zipu nebylo tak nápadné. Také jsem uháčkovala kapsy, ale když jsem je přišila, zjistila jsem, že celkový dojem hodně ruší. A jak jsem je párala, nastříhla jsem pár sloupků na předním díle... No prostě hrůza. Po každém takovém dílčím nezdaru letěl svetr do kouta a honem jsem začala něco jiného, s čím jsem neměla takové trápení.
Ale je hotovo!!! A a nevypadá to vůbec špatně. Už se těším na jaro, až vyběhnu ve svetříku s Fibinkou do parku.

Jsem ráda, že jsem vydržela a svetr dodělala. Střih se osvědčil a určitě bude dobrý také na vestičku bez rukávů nebo na krátký svetřík...