úterý 31. května 2016

Dvě rozpracované deky

Skoro to vypadá, že jsem za celý květen neudělala vůbec nic kloudného! Tak musím na poslední chvíli ukázat pár obrázků, abych nebyla za lenocha. Mám totiž rozpracované dva veliké projekty, které mi zabírají skoro všechen háčkovací čas. Američanky neříkají rozdělané nebo rozpracované projekty, ale mají pro ně krásnou zkratku WIP (work in progress). Takže tu jsou mé WIP:

První je kulatá deka na pokračování podle projektu Helen Shrimpton Mandala Madness. Každý čtvrtek večer přibude jedna část, a je stále těžší držet tempo, protože deka se zvětšuje (teď už má ta moje v průměru 120 cm). Já začínám motat desátou část, ale ve čtvrtek už vyjde dvanáctá, takže jsem trochu ve skluzu. Celkem má deka 18 částí, v půlce července by mělo být hotovo. Do projektu se zapojilo na 900 tvořilek. Některé udělaly jen polštář, jiné malou mandalu pověsily na zeď, další z ní udělaly čtverec a přiháčkovaly okraje a už mají deku hotovou. Kdo máte přístup na Ravelry, jukněte na všechny ty barevné kombinace, je to úžasné! Autorka doporučila 10-16 různých barev, aby mandala byla opravdu hodně barevná, ale co potom s tak strakatou dekou? Vybrala jsem tedy pouhé 4 nenápadné barvy příze Everyday (jedna z nich je žíhaná Everyday Rengarenk) a zkouším kombinovat...







A ještě k té druhé dece: To je projekt na památku mladičké designérky Marinke Slump (s přezdívkou Wink), která zemřela před dvěma lety vlastní rukou v důsledku těžké deprese. Deka má název Last Dance on the Beach a má tři barevné verze (Dancing in the See je do modrozelena, Dancing in the Rain je do béžovošedomodra, Dancing under the Stars je krásná jako letní noční obloha),  ke kterým firma Sheepjes (výrobce přízí) připravila hotové balíčky pro účastnice projektu. Část výtěžku z prodeje vlny půjde na výzkum duševních nemocí. Návod daly z Winčiny pozůstalosti dohromady její sestra a designérky z celého světa, které ji sledovaly a měly rády její práci, Sheepjes to celé zdarma zveřejnili a zaštítili. No uznáte, že tenhle počin jsem si nemohla nechat ujít!
Vybrala jsem si verzi Tanec v dešti, ale nekoupila jsem si balíček - přišel by na více než 3000 Kč bez poštovného. Vytáhla jsem moje klubíčka Jeans a našla jsem všechny potřebné odstíny (od každé barvy je potřeba asi 8-10 dkg). Pravda, některé čtverečky horko těžko nastavuji těmi nejmenšími zbytečky, ale bráním se jakémukoli novému nákupu. Tak snad to vyjde.
I s touto dekou už jsem se dostala do druhé půlky - mám hotový šestý čtvereček z 10 (dělají se vždy 4 čtverce od každého):








Bude krásná, že? Ale ještě to dá práci! Budu muset upravovat velikost některých čtverců. I když se snažím a měním velikost háčku na každý nový vzorek tak, abych se co nejvíc přiblížila požadovanému rozměru, někde budu muset přidat řádku lemu, než čtverečky spojím. 

Už se těším na zítřek - nové čtverečky jsou publikovány vždy ve středu...







středa 4. května 2016

Mimoň Bob

Vnouček Matýsek má nyní mimoňové období - celou zimu nesundal z hlavy mimoňovou čapku (tu jsem tady ani nepředvedla, nestihla jsem udělat žádné fotky, tak rychle zmizela), má Mimoně na batůžku, na tričku, na deštníku. Takže dárek k jeho třetím narozeninám byl jasný - "nějaký Mimoň". Matýsek má rád Boba, a tak jsem pátrala, až jsem našla krásný srozumitelný návody tady. No, srozumitelný... Je to tuším ve španělštině, a až když jsem se prokousala háčkovacími termíny v tomto pro mne naprosto neznámém jazyce, zjistila jsem, že na konci je anglická verze.
Jediná změna, kterou jsem udělala oproti návodu, byly ruce. Zatímco v původním návodu má Bob palčáky, já jsem mu udělala prstové, tedy tříprstové rukavice. Ale byla to tak hrozná práce (večer s malým háčkem a černou vlnou), že jsem to prostě nějak zkusila a nedělala jsem si poznámky, takže nemohu sloužit.


Tělíčko jsem dělala ze žluté příze Elian Klasik, kaťata z modré příze Batole. Háček číslo 1,75, aby byl výsledek co nejhustší a pevný. Vycpala jsem ho drceným molitanem a je opravdu festovní. Boty jsem vyztužila vložkami z plastových desek na dokumenty, a když se Bob správně našteluje, dokáže sám stát.



Maminka přidá k Bobovi přísavku na sklo, aby mohl cestovat s Matýskem autem.

úterý 3. května 2016

Námořnické sedáky na židle

Zase jsem se jednou inspirovala na Pinterestu - našla jsem tam úžasný polštář s námořnickým motivem a dopídila jsem se i jeho autorky, která prodává své krásné výtvory na Etsy. Návod jsem sice nikde nenašla, ale ani nebyl potřeba, protože jde o klasické čtverečky. Nejcennější pro mne bylo barevné schéma.
Našla jsem ve svých zásobách přízi Jeans v potřebných barvách a spočítala jsem si, že na čtvercový polštář 40x40 cm budu potřebovat 16 čtverečků 10x10 cm. Chvíli jsem zkoušela velikost háčku, aby čtverečky byly akorát velké a nakonec jsem vybrala háček číslo 3,5. Jenže jsem potřebovala polštáře kulaté - chtěla jsem udělat nové sedáky na kuchyňské židle Zděndovi a Ladičce. Každou dovolenou tráví na jachtě, tak jsem si říkala, že by se jim tenhle motiv mohl hodit. Jak udělat z kruhu čtverec, to už jsem se naučila, ale udělat ze čtverce kruh je trochu těžší, zvlášť když je ten čtverec složený z mnoha malých čtverečků. Musela bych jich udělat méně nebo menší, abych pak mohla přidat kulatý okraj... A tak jsem jen zkosila rohy a místo čtyř rohových čtverečků jsem udělala trojúhelníky:


Po sešití jsem získala jakýsi patvar a trnula jsem, jak to dopadne. Navlhčila jsem ho a vypnula.


Koupila jsem molitanové sedáky (40 cm v průměru, 3 cm vysoké). Když jsem molitan přiložila na uháčkovaný tvar, místy trochu přečníval, ale hlavně že celá plocha kruhu byla pěkně zakrytá.


Našla jsem kus tmavomodrého flanelu a pustila jsem se do šití. Vystřihla jsem na každý sedák dva 40cm kruhy a spojila je třícentimetrovým proužkem, aby si sedák zachoval pěkný tvar. Pak jsem našpendlila a v ruce přišila háčkovaný vrchní díl tak, aby byl dobře vypnutý.



A vyzkoušela jsem, jak bude vypadat moje židle v novém oblečení:

 

Moc se mi to líbilo. Hned bych si udělala celý pokoj v námořnickém stylu! Nakonec jsem uháčkovala ke každému sedáku dva tmavomodré řetízky, kterými se sedáky dají přivázat k židlím a předala jsem je "námořníkům". Na jejich velkých dřevěných židlích vypadají mnohem lépe, než na té mojí stařičké plastové. Nejvíc si je ale užívá kocourek Leoš:



Nerušit....