pátek 23. března 2018

Temperature bear neboli méďa Počasík

Už dlouho mne lákalo uháčkovat "temperature blanket", čili deku podle teploty nebo počasí v daném roce. Ale dek jsem už uháčkovala moc, tak jsem přemýšlela o něčem jiném, do čeho by se dalo počasí promítnout. Ovšem musí to mít 365 řádků. Nakonec mne napadl dlouhý polštář ve formě medvěda - a takhle to dopadlo:


Byl to dárek k 60. narozeninám mé sestry. Medvídek je v růžových barvách, aby bylo patrné, jak byl svět krásný a růžový, dokud jí ještě bylo 50. K míšovi jsem přibalila také klubíčka a rozpis barev, aby mu mohla udělat brášku podle letošního počasí a porovnat tak, jak moc se svět změnil po šedesátce. Už si zapisuje denní teploty! 
Aby se dal medvěd snadno vyprat, udělala jsem na zádech otvor a přišila tam zip. Zkusila jsem koupit malé polštářky vyplněné molitanem a nacpat je do medvěda. Ale byl takový neforemný, opuchlý. Tak jsem ušila sypek.



Protože jsem měla strach, že otvor je moc malý, aby se tudy protáhl celý vycpaný sypek, naplnila jsem ho molitanem z polštářů jen zčásti, strčila ho do medvěda, a zbytek jsem tam cpala dírou v zádech. To byla hrůza! Molitan byl jako živý, lepil se úplně na všechno a nejvíc na medvěda.



Celý den jsem strávila obíráním a vysáváním molitanu! A to ještě spousta kousků spadla do medvídkových útrob mimo sypek. Prostě tohle jsem moc nevychytala....
Přesto mám z medvěda nakonec radost a sestra také - už se k němu tulí.


Háčkovala jsem krátkými sloupky z příze Gloria v barvách: bílá, smetanová, žlutá, béžová, světle růžová, starorůžová, sytě růžová, červená, vínová a hnědá, háčkem 2,5. Nožky mají přes obvod 126 sloupků, tělíčko 252.

pátek 2. března 2018

Lost in time

Nádherná kombinace barev v klubíčku Sheepjes Whirl 773


a geniálně vymyšlený návod na šátek, na který stačí právě jedno klubíčko! Pak už stačí jen háček (v tomto případě 3,5) a pár dnů času - a výsledkem je takovýto překrásný výtvor: 


Takhle se to "líhlo":


Byla to radostná práce, určitě bude také radost ten šátek nosit! 


středa 28. února 2018

Nákrčník na tři způsoby

Dostala jsem dvě klubíčka příze YarnArt Harmony a malou zakázku - měl by z nich vzniknout nákrčník.
Přiznám se, že se mi příze moc nelíbila. Obsahuje 60 % vlny a 40 % akrylu, ale silně mi připomínala silonovou chemlonku... Nicméně pustila jsem se do výběru vzorků. Samozřejmě z té přehršle nákrčníků, co mám schováno na Pinterestové nástěnce, se mi nic nezdálo dost vhodné, a tak jsem si vymyslela vzorek sama: pleteno podélně - hráškový vzor a uprostřed jednoduchý copánek.
Nabrala jsem 32 oček: 2 krajová, po 9 očkách hráškový vzor a 8 ok copánek oddělený dvěma oky obrace. Křížení ok (čtyři vpravo = pomocná jehlice dozadu, čtyři vlevo = pomocná jehlice dopředu) jsem dělala každou šestou řadu. Nejprve jsem ale upletla 6 řádek pružným vzorkem 2 + 2, aby se okraj nevytahoval. Zpočátku jsem si nebyla jista, zda takovýto strukturální vzorek bude vhodný k mnohobarevné přízi, ale postupně se mi dílko začalo docela líbit.


Za tři dny mám hotovo. Vypletla jsem všechnu přízi, vyšlo to taktak. Nákrčník měří na délku 78 cm, široký je 18 cm. Na konci jsem upletla zase pružný lem do kterého jsem udělala tři knoflíkové dírky. Našla jsem ve svých zásobách 5 starších lehoučkých dřevěných knoflíků a přišila jsem je tak, aby nákrčník bylo možné nosit jednak šikmo, jako překříženou šálu, ale i sepnutý na délku. Aby při šikmém přeložení držela spodní část pěkně pod vrchní, vyrobila jsem dodatečně ještě dvě dírky v podélné straně - roztáhla jsem očka a dírky obšila kouskem příze. Knoflíčky se tak sice objeví na vrchní straně, ale je to pěkně souměrné:



Nákrčník se dá zapnout i rovně - bude pak volnější kolem krku:


A když se přeloží napůl a knoflíky se nechají vzadu, může se nosit přes svetr jako zajímavý barevný doplněk:

Nakonec se mi ale nejvíc líbí poslední způsob - naplocho jako krátká šálka sepnutá na středu u krku, vzadu trochu ohrnutá:

Tak snad ještě nákrčník udělá tuto zimu službu a bude se líbit.



sobota 10. února 2018

Vlňáčky

Na Štědrý den jsem pod stromečkem našla tři přadýnka vlny s lístečkem, že jsou na vlňáčky pro miminko, které by se u nás mělo narodit v dubnu. Dárek mne potěšil, jako všechna klubíčka, co kdy dostanu. Jenže co jsou to ty vlňáčky? Bylo mi vysvětleno, že jsou to plenkové kalhotky z pravé ovčí vlny, která je bez úpravy superwash a má tedy vysoký obsah lanolinu. Ten lanolin nepropustí moč z plínky - slouží tedy jako jakýsi přírodní igelit. Hm, fajn. Ale jak mají takové vlňáčky vypadat a jak na ně? Modely, co jsem našla na českých pletacích a háčkovacích webech, se mi moc nelíbily. Tak jsme museli zjistit, jak se vlňáčky řeknou anglicky, abych je našla i jinde.
Povedlo se! Objevila jsem návod zdarma na krásné pletené, pak ještě jeden placený také na pletené, a nakonec i jeden (zase placený) na háčkované. Hned jsem návody zakoupila a mohla jsem se pustit do práce. Tu je výsledek:


Tohle jsou první, maličké, velikost S. Úplně bezešvé a hlaďoučké, měkoučké, pružné.


Tyto jsou stejně velké, jen z jiného klubíčka.


Třetí, z třetího klubka, jsou o maličko větší, na 3 měsíce, a mají trochu jiný lem nohaviček.


A tady jedny háčkované pro novorozeňátko - vypadají jako cyklistické. Jsou pevnější, ale pružné.


A ze všech zbytečků další větší pletená kaťata. Postup je jednoduchý, za dva večery byly kalhotky hotové.


Tady jsou všechny vlňáčky pohromadě. Ze tří přadýnek jsem udělala patery kalhotky. Tak doufám, že je miminko náležitě využije.




pátek 13. října 2017

Obal s jednorožcem

Tenhle obal jsem vytvořila už v červenci pro grafičku Šárku, která mi tak krásně ztvárnila moji knížku. Nějak jsem si špatně uložila fotky a narazila jsem na ně až dnes. Byla by věčná škoda tohohle krasavce neukázat, takže se zpožděním, ale přece:


Má zlatý roh na čele, zlaté podkůvky (já vím, jednorožci nebývají okovaní, ale tenhle se bude pohybovat i po tvrdé městské dlažbě, tak si musí kopýtka chránit), pár kytiček na bříšku a srdce na správném místě.


Taky má duhovou hřívu a ocas.
Inu, trochu naivní umění, ale účel splnil: Šárka i všichni kolem se usmívají, kdykoli vytáhne mobil.

Háčkovala jsem z Glorie háčkem číslo 2.


Pelíšek pro Šotka

Dneska jsem se snažila zase trochu uklidit svá tvůrčí zákoutí. Ale moc jsem nepokročila. Našla jsem velké klubko špagátů, ze kterých jsem kdysi dělala sedáky na židle a pořádný kus mi zbyl. Akorát dost na pelíšek pro kocourka. Neodolala jsem a pustila se do práce - a tu je výsledek. Ještě není zapošito a přišitá kytička, ale s tím musím počkat, až se to mrně v tom úžasném novém doupěti dosyta vyspí. Vyloženě mi pelíšek tahal z ruky a hned věděl, k čemu je dobrý. Pro takového spokojeného zákazníka je radost tvořit.



Už jsem mockrát uvažovala o tom, že z klubíčka udělám pelíšek Marfušce, ale nějak jsem to pořád odkládala. A dneska si Šotek o pelíšek přímo řekl. Vlezl si do tašky s klubíčkem a začal motat sám:


A pomáhal celou dobu, nemohl se dočkat:



Snad bude pelíšek kocourkovi dlouho sloužit. Vypadá, že je z výsledku nadšený.

Háčkovala jsem háčkem číslo 9 krátkými sloupky. Nejprve jsem udělala kruh (11 řádků = 66 sloupků). Další tři řádky jsem háčkovala dokola bez přidávání. Pak jeden řádek jen za zadní nitky, aby se lem nahoře ohnul, a znovu jeden řádek za zadní nitky, tím se okraj přetočil dovnitř. Pak tři řádky bez přidávání a dostala jsem se na dno pelíšku. Zbývá ten vnitřní kraj trochu přichytit ke dnu, aby byl pelíšek stabilní. Přes polovinu pelíšku jsem do volných předních nitek sloupků horního okraje přiháčkovala kryt. Začala jsem na 33 sloupků a ubírala jsem na čtyřech místech v každé řádce, dokud jsem nespotřebovala všechny špagáty. Ještě by to kousek chtělo, aby byla stříška větší, ale nedá se nic dělat. Okraj jsem obháčkovala dvojitou růžovou vlnou, která už byla na lemu kytičky (ta mi zbyla z předchozích pokusů o využití špagátů). Kytičku chci přišít tak, aby jednak pelíšek trochu ozdobila, ale také aby držela stříšku.
Tak hezké sny, Šotečku!

Obal na telefon s kocourem

Musela jsem si koupit nový telefon, protože ten starý mi tak nešikovně upadl, že se dokonale rozbil. Jenže ten nový je větší a nevešel se mi do mého původního obalu. Nezbylo, než vyrobit jiný. A protože se u nás zabydlelo malé ztracené koťátko, které jsem musela pár týdnů krmit z lahvičky kočičím mlíčkem, námět obalu byl jasný. Jen mi tentokrát nějak dlouho trvalo ten námět náležitě ztvárnit. Ale už je hotovo a telefon si v novém kabátku lebedí:


A tady je kocourek Šoteček, který mi seděl modelem. Jen s tou lahvičkou jsem ho nemohla vyfotit, tu mu musím držet.


Opravdový kocourek je samozřejmě krásnější, ale obalem si ho budu pořád připomínat, až odejde do světa.