sobota 10. února 2018

Vlňáčky

Na Štědrý den jsem pod stromečkem našla tři přadýnka vlny s lístečkem, že jsou na vlňáčky pro miminko, které by se u nás mělo narodit v dubnu. Dárek mne potěšil, jako všechna klubíčka, co kdy dostanu. Jenže co jsou to ty vlňáčky? Bylo mi vysvětleno, že jsou to plenkové kalhotky z pravé ovčí vlny, která je bez úpravy superwash a má tedy vysoký obsah lanolinu. Ten lanolin nepropustí moč z plínky - slouží tedy jako jakýsi přírodní igelit. Hm, fajn. Ale jak mají takové vlňáčky vypadat a jak na ně? Modely, co jsem našla na českých pletacích a háčkovacích webech, se mi moc nelíbily. Tak jsme museli zjistit, jak se vlňáčky řeknou anglicky, abych je našla i jinde.
Povedlo se! Objevila jsem návod zdarma na krásné pletené, pak ještě jeden placený také na pletené, a nakonec i jeden (zase placený) na háčkované. Hned jsem návody zakoupila a mohla jsem se pustit do práce. Tu je výsledek:


Tohle jsou první, maličké, velikost S. Úplně bezešvé a hlaďoučké, měkoučké, pružné.


Tyto jsou stejně velké, jen z jiného klubíčka.


Třetí, z třetího klubka, jsou o maličko větší, na 3 měsíce, a mají trochu jiný lem nohaviček.


A tady jedny háčkované pro novorozeňátko - vypadají jako cyklistické. Jsou pevnější, ale pružné.


A ze všech zbytečků další větší pletená kaťata. Postup je jednoduchý, za dva večery byly kalhotky hotové.


Tady jsou všechny vlňáčky pohromadě. Ze tří přadýnek jsem udělala patery kalhotky. Tak doufám, že je miminko náležitě využije.




pátek 13. října 2017

Obal s jednorožcem

Tenhle obal jsem vytvořila už v červenci pro grafičku Šárku, která mi tak krásně ztvárnila moji knížku. Nějak jsem si špatně uložila fotky a narazila jsem na ně až dnes. Byla by věčná škoda tohohle krasavce neukázat, takže se zpožděním, ale přece:


Má zlatý roh na čele, zlaté podkůvky (já vím, jednorožci nebývají okovaní, ale tenhle se bude pohybovat i po tvrdé městské dlažbě, tak si musí kopýtka chránit), pár kytiček na bříšku a srdce na správném místě.


Taky má duhovou hřívu a ocas.
Inu, trochu naivní umění, ale účel splnil: Šárka i všichni kolem se usmívají, kdykoli vytáhne mobil.

Háčkovala jsem z Glorie háčkem číslo 2.


Pelíšek pro Šotka

Dneska jsem se snažila zase trochu uklidit svá tvůrčí zákoutí. Ale moc jsem nepokročila. Našla jsem velké klubko špagátů, ze kterých jsem kdysi dělala sedáky na židle a pořádný kus mi zbyl. Akorát dost na pelíšek pro kocourka. Neodolala jsem a pustila se do práce - a tu je výsledek. Ještě není zapošito a přišitá kytička, ale s tím musím počkat, až se to mrně v tom úžasném novém doupěti dosyta vyspí. Vyloženě mi pelíšek tahal z ruky a hned věděl, k čemu je dobrý. Pro takového spokojeného zákazníka je radost tvořit.



Už jsem mockrát uvažovala o tom, že z klubíčka udělám pelíšek Marfušce, ale nějak jsem to pořád odkládala. A dneska si Šotek o pelíšek přímo řekl. Vlezl si do tašky s klubíčkem a začal motat sám:


A pomáhal celou dobu, nemohl se dočkat:



Snad bude pelíšek kocourkovi dlouho sloužit. Vypadá, že je z výsledku nadšený.

Háčkovala jsem háčkem číslo 9 krátkými sloupky. Nejprve jsem udělala kruh (11 řádků = 66 sloupků). Další tři řádky jsem háčkovala dokola bez přidávání. Pak jeden řádek jen za zadní nitky, aby se lem nahoře ohnul, a znovu jeden řádek za zadní nitky, tím se okraj přetočil dovnitř. Pak tři řádky bez přidávání a dostala jsem se na dno pelíšku. Zbývá ten vnitřní kraj trochu přichytit ke dnu, aby byl pelíšek stabilní. Přes polovinu pelíšku jsem do volných předních nitek sloupků horního okraje přiháčkovala kryt. Začala jsem na 33 sloupků a ubírala jsem na čtyřech místech v každé řádce, dokud jsem nespotřebovala všechny špagáty. Ještě by to kousek chtělo, aby byla stříška větší, ale nedá se nic dělat. Okraj jsem obháčkovala dvojitou růžovou vlnou, která už byla na lemu kytičky (ta mi zbyla z předchozích pokusů o využití špagátů). Kytičku chci přišít tak, aby jednak pelíšek trochu ozdobila, ale také aby držela stříšku.
Tak hezké sny, Šotečku!

Obal na telefon s kocourem

Musela jsem si koupit nový telefon, protože ten starý mi tak nešikovně upadl, že se dokonale rozbil. Jenže ten nový je větší a nevešel se mi do mého původního obalu. Nezbylo, než vyrobit jiný. A protože se u nás zabydlelo malé ztracené koťátko, které jsem musela pár týdnů krmit z lahvičky kočičím mlíčkem, námět obalu byl jasný. Jen mi tentokrát nějak dlouho trvalo ten námět náležitě ztvárnit. Ale už je hotovo a telefon si v novém kabátku lebedí:


A tady je kocourek Šoteček, který mi seděl modelem. Jen s tou lahvičkou jsem ho nemohla vyfotit, tu mu musím držet.


Opravdový kocourek je samozřejmě krásnější, ale obalem si ho budu pořád připomínat, až odejde do světa.



pondělí 9. října 2017

Čapka Makovice

Koupila jsem si nový zimní kabát - takový netradiční, vlastně dva v jednom. Je to lehká prošívaná bunda, vhodná teď na podzim, a přes ni se na zimu navléká vlněný volný kabát. Bunda i kabát jsou béžové. A tak vznikla potřeba vyrobit si nějakou čepici, která by pěkně barevně ladila.
Zastavila jsem se v místním obchůdku s galanterií, kde už jsem pořídila spoustu klubíček a většinou z nich vznikly moc pěkné věci. Našla jsem barevnou přízi Nako Colormatik se základní barvou světle hnědou a dlouhými kousky červené, hnědé a růžové. Je to 100% akryl, 210 m/100g. To je přesně síla, která mi vyhovuje. Čapka byla hotová za dva večery:


Nemám ráda malé kulaté čapky, protože s mou kulatou hlavou a baňatým nosem tvoří velmi nevzhlednou kombinaci. Vždycky se snažím čapku nějak protáhnout a dát jí nějaký nápadný akcent. Také tuhle jsem udělala vyšší a na vrcholku jsem vytvořila jakousi makovičku (jak příhodné, že?).



Pletla jsem na kulatých jehlicích číslo 2,5. Začala jsem na 96 oček, na šesticentimetrový lem jsem střídala 2 hladce a 2 obrace. Dále jsem pletla rovně hladce do výšky asi 21 cm, a nakonec zase asi 4 cm 2 hladce a 2 obrace. Všechna očka jsem zavřela najednou. Nahoře jsem čapku přeložila na půlku a přišitím přichytila střed. Pak jsem vytvořila řasy z přehnutých částí a zase je přišila na středu. Dlouhým návlekem jsem prošila čapku asi 3 cm od vrcholu, stáhla a vše poskládala do čtyřlístkové makovičky. Vznikl zajímavý a nevšední tvar čapky, kterou nikdo jiný určitě na hlavě mít nebude. Už se těším, až v ní vyběhnu!

pátek 6. října 2017

Pánská čapka s copánky

Zima se kvapem blíží, a tak jsem odložila všechny rozdělané "letní" věci a háčkuju a pletu šály, čapky, rukavice.
Jednu krásnou pletenou pánskou čepici jsem našla na Pinterestu s odkazem na ruské stránky. Návod v ruštině mi vyhovoval, i když je velmi zjednodušený. Přece jen v anglické pletací terminologii ještě nejsem tak kovaná, jako v té háčkovací, a ruština mi přijde jednodušší. Jenže pak jsem zjistila, že čapka je na Ravelry pod názvem Agathis. Návod je zdarma a jeho autorkou je Agata Smektala z Polska, která tam má ještě dalších pár zajímavých čepic, které hodlám vyzkoušet. O pravé autorce ruský web nějak opomněl informovat...




Čepice měla být dárkem k narozeninám, a tak jsem hledala ve svých zásobách tu nejpěknější a nejvhodnější přízi. Mockrát jsem začínala a mockrát párala, než jsem našla tu pravou. Nakonec jsem vybrala tmavě šedou středně silnou přízi s podílem vlny (název už nevím), ze které jsem kdysi začala plést svetr, ale nikdy jsem ho nedodělala. Počet ok jsem musela upravit, stejně jako velikost jehlic - pletu hodně volně. Místo 132 oček jsem tedy nahazovala jen 110 (vzorek má 22 ok a tak jsem nepletla šest opakování, ale jen pět) a místo jehlic 3,5 jsem použila kruhové jehlice číslo 2. 
Trvalo mi celé tři dny, než jsem všechny copánky zapletla! Ale moc mne to bavilo, bylo to jako skládat stavebnici. Nakonec jsem na čapku přišila knoflíček - dřevěného koníka.
Pár chybiček se vloudilo, ale s výsledkem jsem docela spokojená, a myslím, že čapka udělala radost i obdarovanému. Už se chystám na druhou - z původně zamýšleného svetru mám totiž ještě světle šedou přízi o stejné síle.
Na opravdové pánské hlavě vypadá čapka ještě mnohem lépe, než na té malé polystyrenové, a krásně sedí. Určitě bude i pěkně hřát.



Vrcholek, na kterém nejvíc záleží, se mi zrovna dvakrát nepovedl. Doleva ubíraná očka jsou volnější, než ta doprava. Příště to napravím, už vím, v čem jsem chybovala. Ale tuhle už párat nebudu! A pět paprsků vypadá stejně pěkně jako původních šest.



Tak hurá na další!

čtvrtek 31. srpna 2017

Mimideka se sovou

Zase jeden odložený a konečně dodělaný projekt!
Téhle dece, háčkované podle náhodně objeveného schématu na křížkové vyšívání, chyběl kousek rohu, na který mi už nezbyla příze, a okraj. Za dva večery bylo hotovo.


Původně jsem chtěla dělat velkou deku se čtyřmi nebo dokonce šesti sovičkami, na které jsem našla schémátka na Pinterestu. Ale děti mi zadaly nový, docela náročný úkol, a tak jsem tuhle sovu "zakonzervovala" tak, že se dá použít samostatně (měří 105 x 95 cm), nebo může počkat na další kamarádky.
Háčkovala jsem metodou C2C z příze Gina háčkem číslo 3,5.