středa 29. srpna 2018

Šaty pro Andělku

Barvu příze na šatičky pro Andělku mi pomáhal vybrat děda v úžasném krámku Zapleteno na Pekařské ulici v Brně. Jednoznačně se rozhodl pro duhovou Whirl Jumping Jelly (č. 759).
Zkoušela jsem rozpočítat vzorek z šátku Grinda, do kterého se Andělka zamilovala, tak, abych z něho mohla uháčkovat šaty, ale stále jsem se nemohla dopočítat a zkoušet způsob "pokus - omyl" s takhle drahou přízí, to jsem si netroufla. Tak jsem nahlédla do ohromné studnice nápadů Ravelry, a objevila jsem tam pěkné šatky německé autorky Janiny Winkler, nazvané Elfentraum. Za necelou stokorunu jsem si návod hned stáhla a vytiskla a hurá na to! Byla jsem docela první, kdo tento projekt vyzkoušel, takže jsem nemohla čerpat z případných poznámek jiných háčkařek. Navíc šatičky byly původně vytvořeny pro batole a já jsem musela přizpůsobit velikost na sedmiletou slečnu. Ale šlo to dobře, jen spotřeba byla samozřejmě větší. Spotřebovala jsem celé klubko a ještě kousek z druhého (naštestí děda koupil pro jistotu dvě) na ramínka. V původním projektu jsou ramínka udělaná z organzy. Já jsem je uháčkovala stejným vějířkovým vzorkem jako živůtek. Háčkovala jsem háčkem číslo 3.


Nejtěžší byl živůtek. Vějířkový vzorek pomalu přibýval a Andělka je pěkně vysoká. Také mi nešlo napojovat řádky podle návodu, tak jsem si musela vzorek trochu přizpůsobit. Sukně už přibývala pěkně a za týden bylo hotovo. Zbývalo jen vyzkoušet délku ramínek, napevno je přišít, a módní přehlídka mohla začít:





Andělka vypadá spokojeně a šatičky jí moc sluší, tak snad je užije, třeba hned na dovolené u moře, kam zítra odlétají. 
Ale šátek Grindu jsem si zpátky nepřinesla. Bude se hodit Andělčině mamince na podzim do kabátu...

Šátek Grinda

Moje oblíbená autorka háčkovaných projektů Tatsiana Kupryianchyk pořádala malé háčkování na pokračování (3 části), jehož výsledkem byl krásný šátek Grinda. Název dostal podle švédského ostrova, kde byla autorka na dovolené. Neodolala jsem, stejně jako více než 400 dalších háčkařek z celého světa, a šátek jsem také zkusila. Byl projektován pro přízi Scheepjes Whirl. Jedno klubíčko jsem měla doma, sice ne v barvách moře, jako Tatsiana, ale v barvě melounu. Vzhledem k horkému letnímu počasí se mi barva zdála nanejvýš příhodná. Tentokrát byl návod přeložen i do češtiny, ale překlad byl tak špatný, že jsem začátek šátku několikrát párala a postupu jsem vůbec nerozuměla. Nakonec jsem si vytiskla návod v angličtině a hned šlo všechno jako na drátkách. Na Tatsianiny zkratky a způsob psaní postupů jsem zvyklá z mnoha předchozích projektů, takže se v nich orientuji dobře. Po týdnu pilné práce (převážně v parku na lavičce s Fibinkou) je hotovo.


Tento snímek jsem fotila záměrně proti světlu, aby byl patrný i filetový motivek srdíček, který jinak v postupně se vybarvující přízi trochu zaniká.



Pracovala jsem háčkem číslo 3 a spotřebovala jsem přesně jedno klubko příze, ještě mi malý kousek zbyl.


Šátek se moc líbil vnučce Andělce. Pomáhala mi ho vypnout a navlhčit, půl dne si s ním hrála, balila se do něj na různé způsoby a nakonec si ho odnesla  ho domů. Musela jsem slíbit, že jí uháčkuji podobné šaty, pak prý mi ho vrátí...

čtvrtek 23. srpna 2018

Zvonkové čapky

Před nějakým časem jsem našla ve své oblíbené fb háčkovací skupině prosbu o pomoc s překladem ruského návodu na klobouček ve tvaru zvonku do angličtiny. Nepředloženě jsem se nabídla, že to zkusím přeložit. Azbuku si ještě pamatuji, ruské háčkovací terminologii rozumím. Jenže jak to pak napsat správně anglicky, aby tomu bylo dobře rozumět? Slovníky a překladače jsou tu málo platné... A těch podivných připomínek, co tam bylo! Nezbylo než vytáhnout háček (č. 2) a bavlněnou přízi (měla jsem světle modrou Lemone) a pustit se do práce, a pak popsat kostrbatou angličtinou, co jsem právě udělala. Bylo to náročné, ale za půl dne bylo hotovo. Paní moc děkovala a prý návodu rozumí a bude schopna čapku podle něj uháčkovat. Zatím se nepochlubila, tak jsem to dnes udělala já. Čapku jsem totiž doháčkovala, dokonce jsem na ni našila i perličky jako kapky rosy.


A protože mám vnučky dvě a klobouček se líbil oběma, uháčkovala jsem ještě druhý (červená Camilla).
Andělka zapózovala - jen škoda že se přitom příliš vrtěla, obrázky s čapkou přes rozpuštěné vlásky byly moc rozmazané. Tak alespoň tyto s cůpkem schovaným v čapce (muffin odmítla odložit):



Ještě pohled shora na dutý stonek s lístečky:


Zase jeden zajímavý nápad, jak získat docela jednoduše velice efektní výsledek.

 

středa 22. srpna 2018

Deka ve znamení zvěrokruhu

Tuhle deku jsem háčkovala pro syna Vojtu už k jeho dubnovým narozeninám, ale nějak jsem se nedostala k tomu, abych ji tu vystavila. Bylo to dílo, které mne zatím asi bavilo ze všech nejvíc. Jako kdybych malovala obraz:



Docela náhodou jsem na Pinterestu narazila na pěkný vzorek s křížkovou výšivkou s odkazem na obchod Etsy. Tam jsem objevila úžasné barevné mozaiky s nejrůznějšími náměty (mimo jiné i s celým zvěrokruhem) od holandské autorky Amandy Mitchel. Býk se mi líbil ze všech nejvíc, a vyhovoval i počtem políček/křížků (113 x 115). Potřebovala jsem, aby deka měřila zhruba 130 x 130 cm, aby se hodila jako přehoz na Vojtovu pohovku.
Udělala jsem si zkušební vzorek. Vzala jsem přízi Gina (moje favoritka na c2c deky), háček č. 3,5 a zkusila klasické čtverečky z dlouhých sloupků. Ale byly velké, asi 1,6 cm. Vzala jsem o půl čísla menší háček, ale stále to bylo skoro 1,5 cm na čtvereček. To by deka byla příliš veliká... Vyzkoušela jsem tedy tzv. mini c2c, čtverečky z polodlouhých sloupků. Jeden měřil zhruba 1,2 cm, takže přesně rozměr, který jsem potřebovala! Chvíli jsem se s novým vzorkem sžívala, ale nakonec se ukázalo, že z polodlouhých sloupků jsou čtverečky úhlednější a pravidelnější než z dlouhých, a rychleji přibývají.
Za neutrální barvu jsem vybrala antracitovou, které jsem ještě pár klubíček měla v zásobě a pár jsem jich doobjednala. Jenže ostatních barev bylo celkem 27! Musela jsem zapátrat i v jiných značkách přízí, protože Gina nemá tolik odstínů zelených a žlutých, kolik bylo potřeba. Objevila jsem velmi podobnou přízi Cotton Gold firmy Alize. Má stejné složení a malinko větší návin než Gina a navíc je v 10dekových přadenech, cena je srovnatelná. Objednávám pravidelně ve stejném internetovém obchůdku, kde jsem moc spokojená, a příze přišla do tří dnů.
Po trochu nudném antracitovém rohu konečně přišly barvy. Ale bylo jich hned od začátku tolik, že jsem nevěděla, kam klubíčka dát, aby se nemotala do sebe. Vyřešila jsem to starým jídelním podnosem, na který jsem klubka skládala tak, jak jsem je používala. Bylo jich tam někdy najednou i kolem 50. Rozpracovaná deka ležela na klubkách a všechno jsem vždy na konci řady musela otáčet společně, to znamená, že lícovou řadu jsem háčkovala s býkovýma nohama dole a rubovou s pohledem od býkových zad. Tady je malá ukázka, jak to vypadalo:



Kupodivu se mi klubíčka ani mockrát nezamotala, většinou jen když klubko končilo, tak se koneček omotal kolem ostatních.
Hotovou deku jsem olemovala třemi řadami polodlouhých sloupků v zelené barvě. Uháčkování celé deky trvalo asi měsíc (vedle práce na menších projektech) a zapošívání konečků mi zabralo více než týden - večer při televizi.
Jsem ráda, že jsem si tuto techniku vyzkoušela s takovým množstvím barev. Teď už vím, že se dá pěkně uháčkovat kterýkoli vzorek na křížkovou výšivku. Tenhle mám vyhlédnutý pro sebe, říkám mu "Smutný vlk". Třeba si ho stihnu dát ještě letos pod stromeček... 
A také plánuji svetr c2c v boho stylu s těmi úžasnými kytičkovými motivky, které jsou kolem býka. Prostě spousta inspirace z jednoho dobrého nápadu.

Býk snad udělal Vojtovi radost a docela pěkně se vyjímá v jeho obývací předsíni na pohovce. Užívá si ho hlavně kocour Šotek, když je doma sám.