Nákrčníky s uzlíky

Když jsem zahlédla na Pinterestu barevný, nevšední, nápaditý nákrčník s uzlíky, pletený z malých klubíček, hned jsem si ho našla na crazypatterns, přečetla jsem si recenze (dlužno říci, že nejednoznačné) a musela jsem si koupit návod.

Malých klubíček mám pořád dost a dost, nějak spíše přibývají, než že by ubývala. Dala jsem dohromady mé oblíbené podzimní barvičky a už jsem jela. S 20 očky na 3,5 jehlicích to přibývalo rychle, jenže ta délka! Více než 6 metrů!!! Ale moooc mne to bavilo, barvy se střídaly, žádná nuda. A jak byl ten výsledný "had" krásný - posuďte sami:

Udělat z hada s pomocí háčku nákrčník také nebylo jen tak, zabralo mi to dva večery, spoustu měření a párání a opravování. Součástí nákrčníku jsou i rozmanité háčkované ozdůbky, ty jsem nemohla vynechat.

 

Z výsledku jsem byla tak nadšená, že jsem dala dohromady další pytlík barevných klubíček všeho druhu (převážně to, co zbylo z předchozího velikého modrého nákrčníku) a hned jsem se pustila do druhého...

Tentokrát jsem pletla hada jen ze 17 oček, zato o něco delšího. Nákrčník je také krásný, zase docela jiný. Kompletace byla snad ještě složitější než poprvé, ale povedlo se a mám hotovo!

Protože příze dlouho ležela v krabicích a pytlíkách, bylo potřeba nákrčníky vyprat. Ten červený jsem prala už hotový - byla jsem zvědavá, co to udělá s uzlíky. Ale drží dobře a tvar se nijak nezměnil. Modrý nákrčník jsem vyprala ještě ve stadiu hada.

Nakonec pár čísel:

Červený nákrčník váží 150 g, horní šířka je 23 cm, dolní 35 cm a výška 62 cm.

Modrý nákrčník váží stejně, horní šířka je 22 cm, dolní 33 cm a výška 52 cm.

A tady jsou pro srovnání oba rozložené na stole:

P.S.: Už mám na jehlicích další...

Hodně teplé nákrčníky

 Po dlouhých pěti letech jsem vytáhla z krabice pozapomenuté rozpletené nákrčníky. Původně jsem s nimi zamýšlela charitativní akci. Chtěla jasem s pomocí snachy Lady, která tenkrát pracovala v Diecézní charitě, oslovit pár klidných kaváren a nechat tam košíky s malými klubíčky a rozpletenými nákrčníky. Každý, kdo umí trochu plést hladce na kruhových jehlicích, by se mohl na chvilku zapojit, vybrat barvičky podle libosti a uplést aspoň pár řádků. Práce by určitě rychle přibývala. Hotové nákrčníky bychom pak sešily a zkusily prodat na nějaké předvánoční akci, s tím, že výtěžek by připadl organizacím pečujícím o staříčky s Alzheimerovou nemocí. Než jsme však všechno naplánovaly, snacha odešla na mateřskou a dva načaté nákrčníky skončily na dně krabice. Teď se blíží podzim a já zas vymýšlím, komu jakou šálu upletu nebo uháčkuji, a tak jsem také vzpomněla na ta zapomenutá veledíla.

Ona to skutečně jsou veledíla. Do kruhu se plete 90 ok a ani se neptejte, do jaké délky! Aby se dal nákrčník obtočit dvakrát kolem krku, musí měřit aspoň 150 cm. Malých klubíček mám po všech těch uháčkovaných dekách a upletených čapkách a šálách habaděj, a skládat barvy dohromady je náramná zábava. Ale pletení je to nekonečné...

Nakonec jsem se pochlapila a oba nákrčníky dopletla. U světlého mi chybělo asi 50 cm, u toho většího 80. Uff! Rozměry modrého nákrčníku jsou 150 x 22 cm, hnědého 170 x 24 cm. Hnědý musel být delší, protože je pletený ze silnější příze (základem je Prya, doplněná přízemi s příměsí vlny a dvojitou Glorií). Modrý je převážně z Batolete, Elianu a Everyday. Oba jsem pletla na jehlicích číslo 3.

Jenže po upletení se měly oba konce spojit Kitchenerovým stehem. Ten jsem už párkrát použila na bačkorkách nebo na vlňáčcích a docela se mi dařilo mít ho pravidelný a "neviditelný". Ale dvakrát devadesát oček navlečených na kulatých jehlicích, to byla noční můra! Po několika nezdarech a pracném lovení spadlých oček jsem to vzdala. Světlý nákrčník jsem spojila tak, že jsem očka navlečená na dvou jehlicích pomocí třetí jehlice spletla hladce a hned uzavřela. Šlo to docela rychle, ale vznikl vroubkový hřeben...

Hnědý nákrčník jsem z obou stran klasicky uzavřela a zavřená očka sháčkovala pevnými sloupky metodou tzv. zipu, jako když se spojují motivky deky. Také je tam viditelný hřeben, ale úpravnější. Budu muset toho Kitchenera pořádně natrénovat, kdybych se ještě někdy dala přesvědčit na podobný projekt.

Další problém jsem měla s uzlíky. Při háčkování jsem si zvykla používat rybářský uzel - konečky se zastříhnou na krátko a uzlík dobře drží a v háčkovaných dekách není ve vzoru vůbec patrný. Jenže měkoučkou pleteninou ty malé potvůrky prolézají na líc. Tam, kde byly delší konečky, jsem pečlivě zapošívala, ale všude to nešlo... Snad se ve všech těch barvách a vzorcích taky ztratí. Příště si ale musím dávat pozor a hlavně uzlíky zapošívat průběžně. Všechny ty stovky uzlíků likvidovat nakonec najednou, to je děs!

Inu, tenhle projekt mě hodně naučil. A snad snachy nákrčníky využijou. Vypadají mohutně, ale nejsou tak těžké - modrý 230 a hnědý 250 gramů.

Šála s francouzským šarmem

 První šálu Etole Solidaire jsem uháčkovala už před dvěma lety z klubíčka příze Etrofil v šedavé  barvě s dlouhými nenápadnými barevnými přechody. Nedávno jsem ji věnovala mé dávné kamarádce z Německa. 

A protože jsem měla doma stejnou přízi v jiné barvě, udělala jsem si novou. S háčkem 3,5 to pěkně přibývalo. Vzorek je jednoduchý, jen "plamínky" na obou koncích šály jsou trochu pracné, ale zato dodají šále na zajímavosti. Z barvy jsem měla trochu strach - od kivi přes šedozelenou po petrolejovou, nějak se mi to pořád nelíbilo. Ale jakmile jsem šálu dokončila a vypnula, teprve se ukázalo, jak je krásná. Na černém svetru přímo svítí.

Šála je dlouhá 190 cm (bez plamínků) a široká 45 cm. Materiál je krásně měkoučký, směs bavlny a akrylu, určitě bude i příjemně hřát, když bude šála v zimě omotaná kolem krku.

Už je také darovaná - snad se líbí.   
 

Duhová šála c2c

 Našla jsem moc zajímavou šálu z barevného klubíčka, která se háčkuje šikmo, z rohu do rohu. To jsem musela zkusit! Návod jsem našla na Ravelry, přízi Flowers v duhových barvách jsem měla doma, popadla jsem háček číslo 3 a už jsem jela! Ze začátku se zdálo, že to přibývá rychle, ale než jsem udělala tři a půl opáček základního vzoru, uběhlo pár týdnů. Bylo totiž potřeba pořád počítat a sledovat návod, takže u televize to nešlo a přes den moc času na háčkování nemám...

Ale je hotovo! Trochu práce dalo ještě šálu vypnout do správného tvaru, protože ten šikmý vzor ji celou trochu zdeformoval. Lucinka mi vydatně pomáhala špendlit a šplíchat rozprašovačem, a výsledek je nádherný. Šála měří na délku 2 metry, na šířku 50 cm. Kousek příze mi ještě zbyl, fialové spektrum, a mám ještě jedno klubíčko... tak možná uháčkuji ještě jednu stejnou šálu zase z druhého konce. Mám z ní velikou radost. Zkusila jsem ji nabídnout ve svém obchůdku na Fleru, ale myslím, že o ni bude zájem mezi snachami... 

Barevná síťovka

 V zimě jsem koupila mezi jinými klubíčky tenké příze pro panenky také Alize Diva Batik. Vybrala jsem ale hnědočervenou barvu, která panenkám moc neslušela. Po několika pokusech jsem ji na čas odložila, než mne napadlo zkusit z ní uháčkovat síťovku. Je to totiž mikrovlákno, velice pevné a odolné, a přitom pěkně hladké.

Našla jsem takový trochu zmatený rukou kreslený návod na kabelu pro panenky, tak jsem si ho upravila do větší velikosti a souměrnosti, inspiraci jsem našla i na youtube. Háčkem číslo 3 (mohl být i větší) jsem do řetízku z 29 oček uháčkovala 28 krátkých sloupků. Takto jsem udělala 5 řad. Pak jsem do každého sloupku uháčkovala 7 řo a ks. Dalších 38 řádků je vždy 7 řo a ks pod oblouček předchozí řady. Druhý horní okraj je stejný jako první - pod každý oblouček jeden krátký sloupek a pak další 4 řady ks. Naváže se hned uchem (70 řo) a obháčkováním okraje (1 ks a 1 řo pod každý oblouček), okraj a ucha jsem pak obháčkovala čtyřmi řadami ks. Hleděla jsem hlavně na to, aby mi vyšla příze pěkně barevně a na obou stranách stejně. Z jednobarevného klubíčka by mohla být síťovka větší, ale i do téhle se vejde dost.

Malý kousek příze mi zbyl, tak jsem ho využila k původnímu účelu - tašce pro panenky. Začínala jsem devíti řetízky a následně třemi řadami po 8 krátkých sloupcích na horní okraj. Pak následuje síťka z ks a 6  řo (23 řádků) a znovu horní okraj. Ucha mají 25 řo, strany s uchy stačilo obháčkovat dvěma řadami ks. Panenky tam určitě nacpou celý nákup. Zatím se tam schovává medvěd...

Deka pro berušku

 Zase jeden dokončený projekt - deka pro miminko. Začala jsem ji háčkovat zhruba před rokem, když jsme čekali přírůstek do rodiny, ale zůstala nedokončená, protože se narodil kluk Vilík a musela jsem honem háčkovat klučičí deku. Zbývalo "jenom" zapošít všechny konečky, udělat jednoduchý lem, deku vyprat a pěkně vypnout do pravidelného čtvercového tvaru. 

Návod jsem koupila včetně rozpisu jednotlivých řádků, háčkuje se mi tak rychleji. Ale byla to asi zatím nejtěžší C2C deka, kterou jsem dělala, a nejsem moc spokojená s barevnými přechody. Možná proto, že barvy jsou tak výrazné. Deka má 100x100 čtverečků a je velká zhruba 116x116 cm.

Háčkovala jsem zase z příze Jeans háčkem číslo 3,5. Tentokrát jsem kromě oblíbeného výrobce Yarn Art koupila bledě modrou barvu od Vlna Hep - zdála se mi hezčí, světlejší, ale je mnohem tvrdší. Příště zkusím Etrofil, ta je údajně nejjemnější, nebo Alize Cotton Gold, z té se mi moc dobře háčkuje.

Tahle dečka poputuje jako dárek k právě narozené holčičce synova kamaráda. Ale zkusím dát fotky na Fler a nabídnout deku na objednávku. I když upřímně zrovna tuhle podruhé háčkovat netoužím...

Dva lišáci

Noví dva usínáčci konečně na světě! Tři měsíce jsem měla rozdělané a ve skříni odložené dva lišáky uháčkované podle návodu Melanie Grobbler (příze Jeans, háček č. 3), zbývalo jen dát je dohromady. Jenže právě s tím se mi tentokrát nějak nedařilo, a tak jsem se pustila do jiných věcí, a lišáčci čekali... Předevčírem jsem se pochlapila a celý den motala a špendlila a přišívala, až jsem je dodělala. A stojí za to!

 Jsou to dva krásní liščí kluci. Tmavý je takový důstojnější, rozumný. Ale světlý je pěkný uličník.

Jednoho jsem dala včera nejmladšímu vnoučkovi Vilíčkovi k svátku. Hádejte kterého!

Ano, samozřejmě toho veselejšího uličníka. Myslím, že si budou rozumět. 

Malý koník/jednorožec

K Andělčiným desátým narozeninám jsem musela uháčkovat něco, co se nějak týká koní. Loni v létě začala totiž jezdit na koni a moc ji to baví.

Našla jsem další krásnou brož v obchůdku mé oblíbené autorky Lily na Etsy. Je to jednorožec, ale pro Andělku jsem udělala jen koníčka. A protože se mi nechtělo trápit prsty s tenoučkou přízí Sněhurkou, uháčkovala jsem koníka z Jeans háčkem číslo 1,75. I tak to bylo těžké, prsty pěkně bolely. A protože koník je větší, než by bylo na brož vhodné, a s háčkovanými brožemi u dětí nemám dobrou zkušenost (poztrácely je), udělala jsem koníka s karabinkou jako přívěsek na batoh:

Hřívu jsem pěkně rozčesala na jednotlivá vlákna a pak zapletla do copu, nalakovala lakem na vlasy a ozdobila látkovou růžičkou. Oproti originálu jsem navíc udělala i ocas - koník je sice placatý, ale oboustranný.

A protože jsem koupila dvojici návodů - na dva jednorožce, musela jsem zkusit i toho druhého. Háčkovala jsem ze stejného materiálu, ale tentokrát jsem udělala skutečně jednorožce a nechala jsem ho jednostranného. Vzadu má přišitý velký spínací špendlík a bude se hodit na tašku, kabelku nebo batůžek.

Oba přívěsky byly docela rychle hotové a měla jsem z nich radost.