čtvrtek 31. března 2016

Joanas Mandala a její využití

Moc mne baví tvořit mandaly - je to napínavé, zvlášť když trochu experimentuji s barvami. Když jsem našla novou nádhernou mandalu mé oblíbené autorky Tatsiany Kupryianchyk, o které vím, že její návody jsou perfektně polopatické se spoustou názorných obrázků, neváhala jsem ani chvilku a návod jsem si koupila.
Jako první jsem uháčkovala mandalu v doporučených barvách, tedy béžové, světle modré a smetanové. Háčkovala jsem z příze Jeans háčkem číslo 3. Mandala má průměr zhruba 40 cm.


Protože jsem chtěla mandalu použít na sedák na židli, přidala jsem na vytvarování dva cípky. Koupila jsem už přistřižený molitan 3 cm vysoký a ušila jsem na něj potah z béžové látky. Na něj jsem mandalu přišila. Tentokrát na stroji - a šlo to, jen jsem ji musela dobře našpendlit.


Hned další den jsem zkusila trochu jiné barvy: levandulově fialovou, mátově zelenou a čistě bílou. Pracovala jsem větším háčkem (3,5), zase z příze Jeans. Ale menší háček je lepší. Větším se sice lépe pracuje, ale výsledek není tak pěkný. Mandala má průměr 43 cm. Použila jsem ji na kulatý sedák tak, že přesahuje i přes boční strany a přišitá je zespodu v ruce. 



Oba polštářky si moc oblíbila Marfuška, spí na nich celé dny a pravidelně je střídá. Jak z nich vyperu její chlupy, to opravdu nevím...

Třetí mandala byla trochu experiment, docela jiné, tmavé barvy. A nakonec se mi líbí ze všech nejvíc. Opět z příze Jeans tmavě šedé, světle šedé a vínové barvy, tentokrát háčkem číslo 2,5. Průměr mandalky je "jen" 38 cm. Koupila jsem antracitově šedou látku a ušila z ní polštář 40 x 40 s malými okraji a mandalu jsem přišila na prostředek na stroji. Sice se mi teď právě nikam nehodí, ale třeba se bude hodit někomu jinému.


  





úterý 15. března 2016

Velký čtverec

Včera jsem si velice oddechla: dodělala jsem deku, kterou jsem s přestávkami háčkovala rok! Je to jeden veliký klasický čtverec ("granny"), tedy skupinky 3 dlouhých sloupků. Někdo mezi nimi dělá řetízkové oko, ale já háčkuji dost volně, takže jsem mezi skupinkami řetízek nedělala.
Původně jsem si jenom hrála s barvami, ale když jsem viděla, jak jdou pěkně k sobě, háčkovala jsem dál a dál... Problém ovšem byl, že jsem neměla připravenou dostatečnou zásobu příze, a tak jsem musela experimentovat a kombinovat. Něco je příze akrylová Elian klasik (žlutá a šedohnědá), něco trochu silnější Wendy s podílem vlny (medová), všechny hnědé a zelené jsou příze Exclusive (50 % vlny a 50 % akrylu), které jsem koupila v rámci slev v různých galanteriích po Brně (45 Kč/100 g - no nekup to!). Deka mi přišla jako skvělý nápad vzhledem k tomu, že takový podíl vlny by ve svetru hrozně kousal, ale v dece bude pěkně hřát.
Půl roku deka ležela v pytli, protože ta krásná svítivá žlutá nebyla k sehnání v žádné ze zdejších galanterií, ani na internetu, ba ani u výrobce. Ale když jsem minulý týden zašla do Barborky (to je místní prodejna, která se specializuje právě na značku Elian), žluté tam bylo dost. Hned jsem ji nakoupila (raději o něco víc...) a vytáhla deku zase na světlo. Už jsem ji dodělala na jeden zátah za tři dny, ale byla to fuška!

Přemýšlela jsem, jaký lem by se k tomu jednoduchému vzorku nejlépe hodil. Zkusila jsem polodlouhé sloupky háčkované za zadní a "třetí" nitku. Jsou jakoby zanořené a přední nitka krásně vpředu vystupuje. Na lemu jsem zopakovala znovu všechny barvy, ale zatímco v hlavním vzoru se barvy střídají po třech řadách, v lemu je vždy jen jedna řada téže barvy. Celou deku jsem nakonec obháčkovala jednou řadou račích sloupků tou pěknou žlutou. Lem tak barevně navazuje na celou kompozici, nijak neruší a deka je pěkně orámovaná a zpevněná. I s lemem měří cca 145 x 145 cm.



Už jsem ji i vyprala (raději v ruce, ale ždímala jsem v pračce) a je připravena k použití. Bude mým skromným příspěvkem k zařízení horské chaty na Slovensku. 



neděle 13. března 2016

Soví pytel pro miminko

Už brzy čekáme další vnoučátko, a tak se snažím při tom těšení tvořit i něco užitečného, co by miminko užilo. Zkusila jsem uháčkovat měkoučký teplý pytel na spinkání, do kočárku nebo do postýlky. Nápadů jsem našla spoustu, ale inspirovala jsem se především tímto.
Háčkovala jsem z příze Pryia zeleno-žluto-hnědé a zelenožluté háčkem číslo 4,5. Vnitřky očí, vínově červené lemy a žlutý zobák  jsou ze zbytků příze Elian klasik (háček  číslo 4). Jelikož příze je krásně měkoučká, troufla jsem si na hodně hrubý vzorek tvořený 5 spojenými dlouhými sloupky oddělenými 1 řetízkovým okem. Hladkou lícovou stranu jsem obrátila do rubu a na vrchu tak jsou velké pecky tvořící jakoby peří sovy. Dno, límec a křídla jsou z dlouhých sloupků, lemy očí, křídel a límce tvoří vždy 3 řetízková oka a pevný sloupek. Křídla jsem přišila jen do dvou třetin a vznikly tím praktické kapsy.
I když pytel není rozepínací a nebude použitelný v autosedačce, doufám, že v něm bude miminku dobře.



sobota 12. března 2016

Čelenka pro Andělku

Včera měla Andělka svátek. Odpoledne jsem šla gratulovat a kromě kuličkového počítadla a nějakých mlsků jsem jí nesla také jednu čelenku s vějířkovým vzorkem (stejným, jako u druhé čelenky pro Ladu) a kytičkami. Trochu se na ni mračila, ale pak si ji u zrcátka tajně zkoušela. Třeba ji vezme na milost.

 

úterý 8. března 2016

Šála a čelenky pro Ladu

V sobotu jsem dostala zakázku: uháčkovat pro Ladu šálu a čelenku z příze, kterou si sama koupila v Rožnově. Na šálu koupila Burcum batik od turecké firmy Alize. Je to 100% akryl, silný a hrubý, ale v překrásné barevné kombinaci bílé, několika odstínů šedé a vínové. K tomu si koupila na čelenku trochu tenčí a hlavně mnohem hladší a měkčí, i když také akrylovou přízi Himalaya Everyday. Tu už znám, z její verze Everyday Rengarenk jsem dělala barety a nákrčníky a taky pánskou čapku a šálu.

Nejdřív jsem se pustila do šály. Celé odpoledne jsem hledala na Pinterestu vhodné modely, asi tři vybrané jsem vyzkoušela a stále to nebylo ono. Až zůstali dva favoriti: háčkovaný vzor nalezený na webu, nebo pletený objevený ve starém babiččině časopisu a trochu přizpůsobený:



Nakonec jsem zvolila pletený vzorek - jednak se mi zdálo, že na něm lépe vyniknou barevné přechody, a také jsem neměla vhodnou velikost háčku (šestka byla malá a desítka velká).

Popis vzorku:
Nahodit násobek 7 plus 3 (já jsem měla 35 + 3, tedy 38 ok).
1. řada: KO, 1 hl, 1 obr, *1 hl, nah, 2 splést obrace, 1 hl, 1 obr, 1 hl, 1 obr* opakuj 4x, na konci 1 hl, nah, 2 splést obr, 1 hl, 1 obr, 1 hl, KO. 
2. řada: KO, 1 obr, 2 hl, *nah, 2 splést obr, 2 hl, 1 obr, 2 hl* opakuj 4x, na konci nah, 2 splést obr, 2 hl, 1 obr, KO.
Je to původně krajkový vzorek, ale kupodivu z téhle tlusté příze vypadá moc pěkně. Tu je detail:


V pondělí večer bylo hotovo, ale ruce protestovaly moc - jehlice i šála byly pěkně těžké. Dnes jsem šálu dvakrát vymáchala v kondicioneru, aby trochu změkla. Takhle vypadá hotová na mém věšáku:


Čelenka byla předem daná: Lada chtěla hladkou, vpředu nařasenou. 
Uháčkovala jsem ji z dlouhých sloupků (20 sloupků na šířku), vpředu spojila, nařasila a obtočila několika pramínky příze.


Takhle vypadá šála s čelenkou dohromady:


 A protože mi ještě kus vínové příze zbylo, udělala jsem hned druhou čelenku, užší, z vějířkového vzorku:
16 řo.
1. řada: 2 DS do 3. řetízku od háčku, *vynech 2 řo, 1 KS, vynech 2 řo, 5 DS do dalšího* 2x, na konci 3 DS.
2. řada: 1 řo na obrácení, 1 KS do prvního DS, *5 DS do KS předchozí řady, 1 KS do prostředního DS* 2x, na konci 1 KS do posledního DS.
3. řada: 3 řo na obrácení, 2 DS, 1 KS do prostředního DS vějířku, 5 DS do KS, 1 KS do prostředního vějířku, 3DS do posledního KS.
Opakuje se 2. a 3. řada.
Čelenku jsem sešila vzadu. Udělala jsem k ní tři jednoduché kytičky ze zbytku příze z šály, ale zatím jsem je nepřišila, až jak to bude vypadat na hlavě... Fotila jsem už s umělým světlem, tak je fotka trochu tmavá.



pátek 4. března 2016

Flaškováza

Loni na podzim jsem dostala dobrý likér v krásné bílé láhvi. Z likéru mě pěkně bolela hlava a láhev přímo volala po tom, abych ji trochu "zkrášlila" poté, co pozbyla svůj obsah. Tak jsem ji obháčkovala bílou krajkou a přišila k ní tři spirálky, které vystihovaly můj tehdejší stav po požití...
Protože spirály byly tyrkysovo červené, láhev se mi jako dekorace nikam moc nehodila. Postavila jsem ji tedy na okno. A včera Marfuška na tom okně uviděla lézt berušku. Nevím, kde tu chudinka přezimovala a kam se vypravila, ale Marfušku pořádně nabudila. Jak ji lovila na skle, porazila tu úžasnou flaškovázu na kamenný parapet a rozbila ji.
Protože jsem neměla jinou fotku toho veledíla, vyfotila jsem ho aspoň rozlámané, abych ho zvěčnila. Už mám nachystanou další pěknou láhev...