Koník na přání

Těchto koníčků jsem uháčkovala už spoustu a všichni měli úspěch na Fleru, jsou dávno vyprodaní. Ale protože se v mém profilu zobrazují i prodané věci, našla si mne zákaznice se speciálním přáním: Potřebuje koníčka pro novorozené miminko svého kolegy z firmy, a pokud možno ve firemních barvách. 

Sice mám své pracovní místo zavalené rozdělanými projekty, které všechny spěchají, ale koníčka jsem odmítnout nemohla. Jenže firemní barva je královská modrá. Kde ji vzít? Běhala jsem celé odpoledne po galanteriích a nic... Na internetu to vypadalo nadějně, ale v reálu to byly docela jiné barvy. Nakonec jsem jedno starší a neúplné klubíčko našla mezi svými poklady doma. Celé jsem ho přemotala, vyprala a skoro celého koníka jsem uháčkovala. Jenže se mi vůbec nelíbil. Udělala jsem ho jako plaváčka, žlutohnědého s černými kopýtky a hřívou, a ta tmavá modrá se k němu vůbec nehodila, obzvlášť pro maličké miminko. Takže všechno znovu. Pro koníka jsem vybrala decentní béžovou a šedou. Vypadal krásně - jenže ta hrozná modrá mu taky neslušela. Nakonec jsem se se zákaznicí dohodla na trochu jemnější modré barvě a konečně to bylo ono!

  

Další problém nastal s vhodnou krabičkou. Objednala jsem osvědčené krabičky na usínáčky u stejné firmy jako vždycky, objednávku mi potvrdili, ale týden se nic nedělo - ani mi nepřišly podklady k platbě. Napsala jsem pár mailů a žádná odpověď. Telefon nikdo nezvedal. Nezbylo než koníka poslat v jiné krabici, ve které mu to vůbec neslušelo, ale musel dorazit včas. Už je na místě a snad udělá radost. 

A krabice pořád nic...

Vánoční sob

 Loni jsem pro Vilíčka s Joníkem upletla dva vánoční skřítky, se kterými si užili spoustu dobrodružství a legrace po celý advent. Letos jsem pro oživení přidala ještě háčkovaného soba se sáněmi.

Uháčkovat soba byla legrace, šlo to docela rychle. Potíž začala u parohů - ty už moje artrotické prsty moc nezvládaly, musela jsem práci vždy na čas odložit a pracovat na nějakém jiném projektu, než jsem se odhodlala je dokončit. 

A co teprve sáně! Korbu jsem háčkovala na třikrát - pokaždé z jiného materiálu a stále mi nedržela tvar. Nakonec jsem sáně trochu zkrátila a uháčkovala je ze silnější bavlněné příze. Hotové jsem pak namočila do škrobového roztoku, vycpala tvrdým papírem obaleným plastovou folií a nechala uschnout. Jenže pak mne čekala nejhorší část práce - obháčkovaná kovová konstrukce pod sáně. Měla jsem ruce celé poškrábané od drátu a i když jsem našla docela silný a dala jsem ho dvojitě, konstrukce stále nebyla docela pevná. Ještě jsem ji vyztužila jednou příčkou vpředu, ale ani tak to není docela ono...

Dokončení už bylo radostné - vybrat rolničku a korálky k zapnutí sobova postroje a nějakou ozdůbku na sáně. Do pytle na dárky, který byl součástí návodu, jsem schovala dva pletené zajíčky, snad udělají klukům radost. 

Teď jim je jen musím nějak předat a venku je sněhová kalamita!