čtvrtek 25. května 2017

Modrobílá kabelka

Andělka je náramná parádnice. Koupila jsem jí k narozeninám pár letních oblečků v modré a bílé barvě a hledala jsem také vhodnou kabelku. Našla jsem na Pinterestu jednu překrásnou malou kulatou kabelku, a návod je zdarma. Háčkovala se skoro sama!


Použila jsem přízi Gina v bílé, tmavě modré, modrošedé a světle modré barvě a háček číslo 3. Zatímco kulatá část je popsána pěkně srozumitelně a kabelka se hezky tvarovala, čtverec na překrytí horní části se mi nedařil - byl stále křivý a musela jsem ho vypnout, aby se trochu srovnal. Příště asi zvolím jiný, osvědčený čtvercový vzorek.


Do kabelky jsem všila podšívku, aby řídkým vzorkem nevypadly Andělce nějaké vzácné poklady.
A tu je kabelka z obou stran:



A tady visící na tmavé stěně:


S takovou bych vyrazila do šumu i já!


Ninja

I kluci se rádi při usínání přitulí k měkoučké hračce. Ale musí být "klučičí". Pro vnoučka Matýska jsem po úspěchu Elsy a Anny našla speciální usínací hračku určenou právě pro akční kluky - želváka Ninju . Zase placený návod, ale velmi pěkně napsaný, užiju ho určitě ještě mockrát. Oproti originálu jsem si trochu změnila barvy na krunýři i předním štítu (hlavně proto, že zásoby zelených klubíček došly a musela bych nakupovat další přízi). Poprvé jsem háčkovala šestiúhelníky. Jen jich bylo nějak moc...


Háčkovala jsem zase z příze Elian Klasik (světle zelená, žlutá, hnědá, oranžová). Tmavá zelená je ze zásob - značku už nevím. Hlavičku jsem dělala háčkem 2,5, tělo 3,5.
Fotila jsem narychlo večer...




Ninja už spinká v Matýskově postýlce.

Elsa a Anna

Chtěla jsem poslat zas něco háčkovaného své praneteři Haničce. Našla jsem jednoduchý návod na krásné princezny - sice placený, ale ne drahý. Tak jsem to zkusila. Nevěděla jsem, jestli má Hanička raději Elsu nebo Annu a hračky měla dostat jako překvapení, takže jsem raději udělala obě.





Zbylo mi trochu příze Elian Klasik z deky, další dvě klubíčka v potřebných barvách jsem dokoupila, a pustila jsem se do práce. Nešlo to až tak rychle, jak jsem si představovala, každá panenka mi zabrala skoro tři dny, než byly hotové všechny detaily, ale byla to radostná práce.
I Hanička prý měla radost, takže té radosti byla hromada.




Panenky jsou měkoučké, ideální do postýlky. A tím, že nemají tělíčko, jsou i skladné. Toho Hanička hned využila a nacpala si je do školkového batůžku.

Tady jsou panenky ze všech stran. Dokonce i pěkně stojí - příze Elian Klasik je silnější a s háčkem 3,5 (na hlavičku jsem použila háček 2,5) je je výtvor docela pevný.





A takhle je vyzkoušela Lucinka v kočárku:


Jednu Elsu jsem musela hned udělat také pro Andělku. Tu jsem nestihla ani vyfotit...


sobota 6. května 2017

Barevná deka

Teta z Kaniny slavila na prvního máje devadesáté narozeniny. Dala jsem si za úkol uháčkovat pro ni deku. Nakoupila jsem přízi (Elian klasik) podle vybraného vzoru, jenže když jsem se pustila do práce, nějak se mi to nelíbilo. Tak honem najít něco jiného, abych využila nakoupená klubíčka, a hlavně abych to stihla! Našla jsem jednu z dek Franka O´Randla, kde sice nejsou složité vzory a techniky, ale zato se tam hodně počítá a efekt spočívá ve správném sledu barev. Tuhle nazval Depths of Change. Neměla jsem sice úplně ideální barvy, ale už se nedalo nic dělat, bylo třeba začít a každý den uháčkovat alespoň dva řádky, abych byla deka hotová včas...
A takhle to dopadlo:



Deka je velikánská, měří 180 na 180 cm, a tak jsem měla problém ji vypnout - nikam se nevešla rozložit. Nakonec jsem trochu posunula nábytek a deku jsem našpendlila jen tak na koberec a pořádně ji pokropila. Přes noc uschla a všechny nerovnosti se krásně srovnaly. Jen pěkně vyfotit nešla...


Nakonec jsem ani nejela osobně gratulovat, protože mne skolila choroba den před odjezdem. Ale deka se prý líbila, to je hlavní. A já jsem si zase vyzkoušela něco nového. Bavilo mne to skoro až do konce, i když poslední řádky byly krušné.