pondělí 27. června 2016

Španělská mandala trochu jinak

Nedalo mi to a musela jsem zkusit španělskou mandalu v jiných barvách. A už mám namyšlenou další kombinaci. Je to prostě neodolatelná hra, jako dětské skládanky. Jen mne u toho hrozně bolí mé chromé ruce... Musí se vzít malý háček a je třeba se krkolomně trefovat do vynechaných místeček o několik řádků níž. Každá chybička je vidět, ale bohužel ne hned, většinou až když se dělá další řádek. A do párání se pak vůbec nechce.
Obě mandaly mám zatím v drátěném rámečku na zdi. Uvidím, jestli z nich nakonec budou polštáře, jak je zamýšleno v originálním návodu.
Tak tady je ta nová krása (ne zrovna kvalitní fotka a navíc hodně šišatý rámeček):


Takhle visí moje mandalky společně na stěně:


úterý 7. června 2016

Španělská mandala v chladných barvách

Opět jsem neodolala a zakoupila jsem si nový projekt Tatsiany Kupryanczyk nazvaný Španělská mandala.  Když jsem si zkoušela namíchat barvičky, líbila se mi docela jiná kombinace, než byla doporučena v návodu, a tak jsem to zkusila. Vzpomínala jsem přitom na dětská léta, kdy jsem si hrozně ráda hrála s korálkovou skládačkou a dávala dohromady barevné obrázky jak podle přiložených návodů, tak svoje vlastní kompozice.
Mandalku jsem udělala z příze Jeans v barvě středně modré, světle tyrkysové, bílé, kiwi, petrolejové a oranžové. Neuvěřitelná směs barev, že? Ale kupodivu z toho vyšlo dílko, které přitahuje pohled.
Využila jsem drátěný rám, který pro mne vyrobili kovářští učni. Jen mne mrzí, že to není pravidelný kruh ale šíša, a i když ho srovnám, zase se snadno pokroutí. Ale lepší jsem nikde nesplašila. Nastříkala jsem ho na bílo, obháčkovala řádkou krátkých sloupků v modré barvě (celkem 240 - to je počet sloupků v poslední řádce mandaly). Mandalu jsem pak obháčkovala pevnými sloupky a každým desátým jsem ji připevnila ke kruhu. Není docela napnutá - možná by bylo lepší ji rovnou přiháčkovat ke kruhu, bez té modré řádky. Ale už to předělávat nebudu.
Vzala jsem ji s sebou na zahrádku, abych ji vyfotila v zeleni. Nejvíc jí to ale slušelo proti tmavě hnědé stěně chatky. Jenže jsem ji pověsila volně na hřebík trčící z trámku a mandala se točila jako větrník. Stoupla jsem si proti ní na rozviklanou židličku a snažila se ji foukáním ustálit. Moc se mi nedařilo a málem jsem spadla...
Tak tady je v celé kráse:
na jabloni...

na živém plotu...

na hřebíku u chatky... 

na brance...

a v pokoji na zdi.