pondělí 29. srpna 2016

Filetový obrázek s kočárkem

Včera neděle byla, já jsem doma nebyla... a tak dávám třetí malou dodělanou věcičku na blog až dnes.



Je to filetový vzoreček, který jsem asi před čtyřmi lety našla na internetu. Bohužel neznám autorku, ani už nevím, kde se dá najít. Tenkrát jsem si vzorek přímo z obrazovky překreslila na čtverečkovaný papír. Našla jsem dva takovéhle miminkovské - ten druhý je s houpacím koníkem. Ten jsem napnula do obdélníkového dřevěného rámečku a dala jsem ho Matýskovi. Ale obrázek se tím našponováním nehezky zdeformoval. Na druhý obrázek jsem dlouho marně hledala rámeček. Teď jsem ho napnula přes jeden čtvercový drátěný. Taky to není ono, je křivý... Ale už visí a na tmavé stěně se hezky vyjímá. Srdíčko jsem našla v hromadě drobných nedodělávek, tak jsem ho zapošila a přišila k obrázku.

středa 24. srpna 2016

Pončo letní pastelové

Klubíčka s pozvolným přechodem barev se dají koupit už i u nás. Neodolala jsem a tři jsem si objednala v obchůdku Klubíčka snů. Dvě mi přišla hned v květnu, asi dva týdny po objednání, ale na třetí ještě stále čekám - objednávají se v Německu, kde se vyrábějí na zakázku. Mezitím tyto příze začal prodávat i další internetový obchod, kde často nakupuji, a to Prima příze. Teď na konci srpna mají dokonce slevovou akci. Jenže mají zatím jen jeden druh klubíček, a to třínitková 150 gramová, tedy na lehký šátek. Já jsem vždycky háčkovala ze čtyřnitkových.
A z takové čtyřnitky s váhou 200 g a délkou 760 metrů je i můj poslední výrobek, pončo v pastelových duhových barvách.


Ve své sbírce vzorků jsem našla jeden pěkný pravidelný vzor na trojúhelníkový šátek. Bohužel nemohu najít zdroj - když tak doplním. Byl nakreslen s dlouhými sloupky - já jsem dělala dvakrát nahazované, ale po čtyřech řadách jsem je proložila dvěma řadami dlouhých sloupků.
Tady je to lépe vidět na Máně:

Vzorové pruhy mi krásně vyšly na 6 opakování a pončo je docela velké. Dávám ho na Flér. Ale nepodařilo se mi tam umístit fotky na výšku, tak jsou tam takové ošklivé obrázky... Tady mám krásnější:


neděle 21. srpna 2016

Duhová mandala

Druhým dodělaným starším dílkem je mandala v duhových barvách z příze Gloria.


Zkusila jsem ji uháčkovat asi před rokem. Předlohou byla tato dečka z Pinterestu. Ani nevím, jak mne napadlo zkusit právě tuhle. Ale vím, proč jsem ji odložila: Sled barev neodpovídá vzorku tak, jak by měl, a navíc kdyby se mandala udělala celá, měla by v průměru kolem 50 cm, a tak velké kruhy nemám. Takže vypárat? Rozhodla jsem se ji dodělat tak, jak byla.


Nejdřív jsem zapošila všechny konečky.


Pak jsem obháčkovala svůj největší drátěný kruh (tedy šišku) o průměru 35 cm dvojitou přízí v cihlově červené barvě, která by měla podle barevného schématu následovat za poslední použitou barvou, tedy oranžovou. Mandala končila 252 očky, tedy 28 (počet obloučků) x 9 (počet sloupků v jednom obloučku). Abych měla mandalu pěkně rovnoměrně vypnutou, uháčkovala jsem 28 x 11 (308) krátkých sloupků kolem kruhu a přišila jsem vrcholky obloučků do každého 11. sloupku kruhu. Na několika místech se mi nepodařilo mít všechno ideálně souměrné. Jen kdyby ty kruhy byly opravdu kruhy! Vždycky se je snažím nějak srovnat, ale tři už mi při této operaci ve spoji praskly. Budu muset najít jiný zdroj kruhů...


Už visí na mé mandalové stěně mezi ostatními.


středa 17. srpna 2016

Romantická deka

Deky pro miminka jsou fajn - dají se na nich vyzkoušet nové vzorky, nové způsoby spojování motivků a přitom nejsou tolik časově náročné jako velké deky. Tahle mne obzvlášť bavila.


Jednou jsem zas šmejdila na Pinterestu a našla jsem deku, která mne zaujala hlavně svými barvami. Ale nedoklikala jsem se ani k autorce, ani k návodu. Zvětšila jsem si tedy obrázek čtverečku a tak dlouho jsem zkoušela, až se mi podařilo dát dohromady pravděpodobný postup. Čtverečky šly pěkně od ruky, udělala jsem jich asi 12 v různých barvách. Obháčkovala jsem je krátkými sloupky šedou barvou a chtěla jsem je pospojovat těsně k sobě podobně jako autorka té vzorové deky. Jenže pak jsem objevila zajímavý způsob spojování čtverečků a zkusila jsem, jestli se bude hodit k mé dece. Bylo to krásné - jednoduché, jemné. Nakonec jsem vybrala jen čtyři pastelové barvy (světle šedou, ledově růžovou, světle růžovou a světle fialovou) a spojila jsem je krémovou. Ta šedá řádka krátkých sloupků kolem každého čtverečku je docela zajímavým detailem. Na deku o rozměrech 82 x 102 cm stačilo 20 čtverečků. Háčkovala jsem z příze Jeans háčkem číslo 3,5.



Lem jsem si z větší části vymyslela sama - jsou to skupinky 5 dlouhých sloupků uprostřed s pikotkou a mezi nimi krátký sloupek, v rohu jsem dělala skupinu dvakrát nahazovaných sloupků podobně jako při spojování čtverečků, ale místo 6 sloupků je jich 8 a u každé dvojice sloupků (kromě poslední) je zase pikotka.




Deka je opravdu parádní, stále se na ni chodím dívat. Nyní ale nemáme v rodině žádné miminko, kterému by se hodila, tak ji zkusím nabídnout na Fléru.
A co s těmi čtverečky, které jsem uháčkovala na začátku v jiných barvách? Přece je nebudu párat! Už mám namyšlené další tři barevné verze, na jedné právě pracuji...

P. S.: Deka už si našla své miminko! Včera jsem ji vzala svému dvornímu veterináři a kamarádovi Petrovi, kterému se před měsícem narodila první vnučka Veronika. Koupila jsem krásnou krabičku s průhledným víkem, deku jsem pěkně složila a převázala širokou mašlí a s radostí ji odevzdala novopečenému dědovi. Snad bude mít úspěch!




neděle 14. srpna 2016

Sovičková deka

Asi před měsícem jsem dělala inventuru a třídění svých rozpracovaných projektů. Našla jsem jich víc než 50! Některé větší, jiné malé. Všechny jsem kdysi začala s nadšením, a pak najednou nadšení opadlo a rozpracovaná díla skončila v pytlíkách a krabicích. Přitom někdy jde o opravdu krásné věci, které by bylo škoda vyhodit. Tak jsem třídila. Ty opravdu nepovedené jsem odsoudila k vypárání nebo vyhození, ale ty zajímavé jsem se rozhodla plánovitě dotvořit. Když dodělám každý týden jednu rozpracovanou věc, mám přece do roka a do dne všechny skrýše prázdné! Tedy ony se tam nastěhují zase jiné, které začnu tvořit při tom dodělávání starých... Já vím, že v tomhle jsem nenapravitelná. ALE vše je zdokumentováno a fotky pečlivě uloženy, takže příští rok v srpnu, v předvečer mého svátku, se bude účtovat.
Každou neděli bych ráda představila jednu dodělanou věc. A dneska se mohu pochlubit miminkovskou dekou se sovičkami:



S dekou jsem začala v září loňského roku, když jsem se dozvěděla, že je na cestě třetí vnoučátko. Ještě se nevědělo, jestli to bude kluk nebo holka, a tak jsem dala dohromady neutrální barvičky měkoučké příze Batole.



Dobře se z něho háčkuje, je certifikované pro miminka - jen konečný úplet má takový s prominutím hadrovitý vzhled. Ale to jsem chtěla napravit pestrostí. Inspiraci jsem našla na Pinterestu, tu je přímo link na návod. Čtverečky jsou jednoduché, za týden byl základ hotový. Tady jsou vypnuté:


Jenže! Každá sovička má dvě ouška, která se přiháčkovávají až po dokončení čtverečku. Každá má taky dvě oči a každé oko je složeno z bělimy a duhovky. A každá sova má taky zobák. Já (pitomec) jsem vymyslela sovičku do každého druhého čtverečku, celkem tedy 36 sov. Takže počítejme: To je 36 zobáčků, 72 oušek, 72 očí a každé je složené ze dvou částí, takže 144 očí. Každá tahle malá částečka má dva konečky, které je potřeba zapošít či přišít. To je 72 konců na zobáčcích, 144 konců na ouškách a 288 konců na očích, celkem jestli se nepletu 504 konečků! Tedy kromě těch běžných, které jsou u každé barevné deky. Myslím, že je každému jasné, proč sovy skončily v pytlíku a pro vnučku Lucinku jsem udělala docela jinou deku.
Ale Lucinka začíná objevovat svět a sovičky ji budou určitě moc zajímat, ať bude mít deku na zemi, v postýlce nebo v kočárku. Tak jsem rozdělané dílo vytáhla a pustila se do práce. Čtverečky už byly spojené, deka měla i hotový lem, všechny sovy měly ouška a asi čtyři měly i oči a zobák. Takže hurá na oči:


Ta změť vypadá hrozně, že? Však to taky trvalo celý týden, než jsem všechno uháčkovala, sešila a přišila. Dneska jsem dodělala zobáčky, deku jsem vyprala a znovu celou vypnula, a ještě jsem stihla dost světla na focení. Teď má Marfuša zákaz vstupu do pokoje, kde se deka suší, aby mi ji nezalehla a nevytahala špendlíky. 
Jsem moc ráda, že jsem se odhodlala deku dodělat. Jsem zvědavá, jak se bude líbit Lucince...






pátek 12. srpna 2016

Last dance on the beach


Další velká deka je hotová! Je to projekt, který začal v dubnu na počest nešťastně zemřelé designérky Marinke Slump a měl 15 pokračování. Celý podrobný návod (ale pozor - v anglické, nikoli americké háčkovací terminologii) je zdarma.


Garantem je holandská firma Sheepjes vyrábějící pletací přízi, která k projektu připravila tři barevné sady přízí. Já jsem zvolila osvědčený materiál - přízi Jeans (55 % bavlna, 45 % akryl) a snažila jsem se dodržet barevné odstíny podle návodu. Ne vždy se to docela podařilo, ale myslím, že deka barevně dobře vystihuje verzi Dancing in the Rain (tedy barvičky zatažené oblohy, vody a bláta).  Celkem je na dece 12 barev, vždy čtyři čtverce od každé barvy, každý čtverec má jiný vzor. Spotřebovala jsem vždy necelá dvě klubíčka od každé barvy, další necelá 4 klubíčka pak na spojení a lem.
Po uháčkování jednotlivých čtverců bylo třeba je vypnout do jednotného rozměru a navlhčit. Tuhle fázi miluje Marfuška a hrozně ráda se rozvalí na mokré čtverečky. Když jí překážejí špendlíky, prostě je vytahá a rozhází okolo.




Pak se čtverečky po jednotlivých řadách sháčkovaly světle šedou přízí. Autorky návodu doporučily o jedno až dvě čísla větší háček na spojování, aby se spojením deka nestáhla. Ale já háčkuji volně, a tak mám spoje dost povolené... Ale předělávat už to nebudu, byla to hrozná práce. Okraj je z krátkých sloupků, takže pracný a nekonečný. Navíc jsem jeden roh pokazila hned na začátku a musela jsem několik řad párat. Ale už je hotovo a mám z deky radost.
Celou deku bylo potřeba ještě jednou vypnout a navlhčit (opět k velké radosti Marfušky).


Deka bude fajn na přikrytí nohou u televize, ale i do trávy - snadno se udržuje (dá se prát v pračce).
Šla by použít i jako přehoz, ale na postel je malá. I tak na ní ale vypadá dobře...



Byla to radostná práce. O to víc, že se tohoto projektu zúčastnila i moje sestra, pro kterou jsem celý návod přeložila do češtiny. Ještě svou deku dokončuje - pak ji poprosím o obrázek a přidám i její verzi.

středa 10. srpna 2016

Jak si hrály děti na veselce

V sobotu 6. srpna jsme se sešli s rodinou a přáteli na veselce Zděndy a Ladičky v Bystřici pod Hostýnem. Veškerých příprav se ujali mladí a já jsem dostala jediný úkol: nachystat nějakou zábavu pro zhruba deset dětí ve věku od 1 roku do 12 let. Namyslela jsem toho spoustu, ale musela jsem to hodně vytřídit tak, aby jednotlivé hry zapadly do nějakého celku a aby děti dokázaly udržet pozornost od začátku až do konce.
Přiložím pár fotek a poznámek z přípravy - možná tím inspiruji jinou babičku nebo maminku k podobné akci. Bohužel fotky z akce samotné nemám - já jsem to celé "řídila", děti s rodiči makaly, ostatní dohlíželi nebo kibicovali a asi nikdo nefotil.

Hra o poklad dráčka Davídka
Hodný dráček Davídek připravil pro děti v Bystřici poklad z věcí, které nasbíral při svém létání po světě, a také přidal balíčky s ovocem, které usušil svým horkým dechem. Jenže přišli dva zlobiví trpaslíci Rudovous a Bažiňák a prohlásili, že děti se jen tak k pokladu nedostanou. Nejprve musí splnit čtyři obtížné úkoly a pak přinést výkupné.


Ještě na místě jsme dolaďovali zadání, protože terén neumožňoval klasickou "stopovačku", jak bylo původně zamýšleno, a navíc děti byly tak nedočkavé a rozdováděné, že by těžko vydržely sledovat, jak plní úkoly někdo před nimi. Museli jsme je tedy rozptýlit do terénu k jednotlivým stanovištím. Většinu z nich naštěstí doprovázeli rodiče, a tak stačilo ke stanovištím přiložit lístky se zadáním a každé z dětí dostalo malou kartičku se jménem a čísly úkolů. Čísla jim po splnění rodiče zakroužkovali, aby byl přehled o tom, co mají ještě před sebou.
  
1. Prvním úkolem bylo zbořit zeď. Ta byla postavena z "cihel" vyrobených z ruliček od toaletního papíru a z komínu (rulička od kuchyňských utěrek). Celkem bylo čest cihliček a uprostřed komín.

Protože samotné ruličky jsou příliš křehké a asi by dlouho nevydržely, trochu jsem je zpevnila. Z klubíčka svázaného z nejrůznějších malých zbytků příze jsem uháčkovala síťku. Dno je z 5 řad krátkých sloupků (6 ks do magického očka, pak v každé řadě 6 sloupků přidat, takže 12, 18, 24, 30). Stěna už je rovně bez přidávání, a to do každého druhého očka vždy 1 dlouhý sloupek + 1 řetízkové oko, celkem 8 řádek. Ruličky jsem vyplnila drceným molitanem, navlékla síťku a udělala víko stejně jako dno z krátkých sloupků (30,24, 18, 12, 6). Nechala jsem dlouhý konec na zapošití a dlouhou jehlou jsem ho provlékla vnitřkem ruličky, abych spojila střed dna se středem víka a ruličky pěkně stály. Na "komín" jsem musela najít hodně dlouhou čalounickou jehlu. Všechny okraje jsem ještě zpevnila lepidlem Herkules, aby se síťka neposouvala a náplň nevypadávala. Zadařilo se, cihly vydržely celodenní otloukání a stále slouží. Ovšem na zboření je třeba používat něco přiměřeně měkkého, ale přitom dost těžkého. Uháčkovala jsem z krátkých sloupků  (zase ze zbytkového klubíčka) tři míčky různé velikosti (největší má na obvodu 72 sloupků) a vycpala je hodně pevně směsí drceného molitanu a odstřižků látek z dalších souběžně tvořených hraček. Míčky krásně padly do malých ruček a dětem se s nimi dobře házelo. 





2. Druhým úkolem bylo přejít po laně nad propastí. Tedy samozřejmě ne nad propastí, ale na zemi. I tak to bylo pro některé účastníky těžké, zvláště když si to zkusili ještě ztížit například zavřením očí nebo couváním.

Inspiroval mne cop, se kterým v tělocvičně protahujeme záda a masírujeme chodidla. Vzala jsem 9 starých triček, ustřihla jim rukávy a lemy a sešila je do tří pruhů. Ty jsem složila do volných ruliček a upletla z nich cop. A bylo hotovo.






3. Třetí úkol byl asi pro děti nejtěžší. Bylo to lovení kaprů na udici.

Kapry jsem nastříhala podle střihu, aby byli všichni stejní. Z tmavší látky jsem udělala hlavu, hřbetní a prsní ploutve a ocas. Ze světlé pak tělo. Ploutve a ocas jsem vyztužila malými odstřižky vatelínu (všechno se hodí!), sešila z rubu, pěkně sestřihla kolem rohů a otočila na líc. Při sešívání tělíčka a přišívání hlavy jsem ploutve a ocas strčila dovnitř rybky a přišpendlila na správné místo. Na velké přesnosti tu naštěstí nezáleží. Hřbetní ploutev jsem přišila jen na jednu stranu hřbetu a kolem jsem nechala volný otvor k vycpání rybky. Vycpala jsem ji také drceným molitanem a zašila v ruce plnicí otvor. Nakonec jsem přišila malý záclonový kroužek na tlamičku a přilepila Herkulesem filcové oči. No a pak jsem musela najít vhodné pruty, pěkně je opracovat, vyrobit a přivázat háčky (s těmi mi pomohly chlapské ruce).




4. Čtvrtým úkolem bylo krmení králíka mrkvičkami a jablíčky. To mají děti rády. Až moc - králík byl po akci pěkně zřízený! Ale všechno šlo snadno opravit a bude určitě ještě nějakou dobu užitečný.

Jednoduchou verzi králíka jsem vytvořila už na Velikonoce. Na krabici od monitoru jsem nalepila bílý papír, namalovala na něj králíčka a vyřízla kulatý otvor na bříšku a půlkulatý jako pusu. Z červeného filcu jsem ušila jablíčka, z oranžového mrkvičky a vyplnila jsem je trochou rýže, aby byla pěkně těžké. Králíka si naše děti velice oblíbily, a nejen děti. I dospěláci rádi soutěžili o body. Trefa do bříška je za jeden bod, trefa do pusy za dva. Vzdálenost, ze které se hází, se stanovuje podle schopností hráčů. 
Jenž králíček už byl hodně ošuntělý a potřeboval renovaci. 


Koupila jsem samolepicí tapetu, kterou jsem zpevnila krabici. Podle původního namalovaného králíčka jsem uháčkovala nového, krásně chlupatého. Použila jsem k tomu jednu nepovedenou šálu.

 Háčkovala jsem velkým háčkem (4,5). Začala jsem na 60 řetízkových ok, to byl obvod vyříznutého kruhu. Háčkovala jsem krátkými sloupky 7 řad a v každé přidávala klasicky 6 sloupků. Hlavičku jsem začala jako půlkruh v řadách tam a zpět, dokud jsem se nedostala velikostí na šířku horního pysku. Pak jsem nabrala řetízková oka podle obvodu pusy a háčkovala dokola 5 řad. Celého králíčka jsem obháčkovala žlutou silnou přízí, udělala uši (vnitřní strana růžová z krátkých sloupků, vnější bílá z dlouhých) a přední tlapky (z bílé ks 4 řady do kruhu, pak pacička 2 řádky rovně, malé růžové polštářky, obháčkováno tmavě šedou ks s pikotkami jako drápky), i zadní tlapky (půlkruhy bílé, obháčkované žlutě). Očka jsou z tenké příze. Všechno jsem nalepila lepidlem na krabici. Na místě jsem ještě dolepovala izolepou uši.





A tu je hotový králík v celé kráse.


5. Výkupné pro trpaslíky. Po splnění všech čtyř úkolů dostaly děti papírové sáčky, na kterých bylo napsáno a namalováno, jak si trpaslíci představují výkupné. Inspiraci jsem našla tu. Byl to docela těžký úkol, hlavně pro mrňata, co ještě neumějí číst. Ale rodiče se hodně zapojili a děti opravdu hledaly a přinášely zajímavé a nečekané věci. Bohužel jednak hrozil déšť a jednak děti už byly natěšené na poklad, a tak bylo vyhodnocení tohoto úkolu velmi povrchní. U starších dětí by určitě stálo za to nálezy porovnat a zhodnotit před zraky všech soutěžících. 




Sáčky jsem si přinesla z Kauflandu, snad jsem tím nezpůsobila velkou škodu. Jsou totiž z jedné strany průhledné, takže je hned vidět, co v sáčku je. Vytvořila jsem wordovou tabulku a naházela do ní vhodné (i méně vhodné) symboly, nakopírovala, vystříhala a nalepila na sáčky. Pak jsem vše potřebné domalovala tužkou a pastelkami.

A co poklad? V jedné truhle byly celofánové sáčky, do nichž jsem rozdělila hromadu sušeného neslazeného ovoce, aby děti mohly mlsat zdravě. Do druhé truhly jsem posbírala vše, o čem jsem si myslela, že by se mohlo dětem hodit (bižuterii, pexesa, omalovánky, drobné figurky, obrázky atd.). Vybíraly si opravdu překvapivě. Zbytek jsem chtěla večer vydražit, ale byl bohatý program, tak k dražbě ani nedošlo. Máme tedy o co hrát i příště.