Koník na přání

Těchto koníčků jsem uháčkovala už spoustu a všichni měli úspěch na Fleru, jsou dávno vyprodaní. Ale protože se v mém profilu zobrazují i prodané věci, našla si mne zákaznice se speciálním přáním: Potřebuje koníčka pro novorozené miminko svého kolegy z firmy, a pokud možno ve firemních barvách. 

Sice mám své pracovní místo zavalené rozdělanými projekty, které všechny spěchají, ale koníčka jsem odmítnout nemohla. Jenže firemní barva je královská modrá. Kde ji vzít? Běhala jsem celé odpoledne po galanteriích a nic... Na internetu to vypadalo nadějně, ale v reálu to byly docela jiné barvy. Nakonec jsem jedno starší a neúplné klubíčko našla mezi svými poklady doma. Celé jsem ho přemotala, vyprala a skoro celého koníka jsem uháčkovala. Jenže se mi vůbec nelíbil. Udělala jsem ho jako plaváčka, žlutohnědého s černými kopýtky a hřívou, a ta tmavá modrá se k němu vůbec nehodila, obzvlášť pro maličké miminko. Takže všechno znovu. Pro koníka jsem vybrala decentní béžovou a šedou. Vypadal krásně - jenže ta hrozná modrá mu taky neslušela. Nakonec jsem se se zákaznicí dohodla na trochu jemnější modré barvě a konečně to bylo ono!

  

Další problém nastal s vhodnou krabičkou. Objednala jsem osvědčené krabičky na usínáčky u stejné firmy jako vždycky, objednávku mi potvrdili, ale týden se nic nedělo - ani mi nepřišly podklady k platbě. Napsala jsem pár mailů a žádná odpověď. Telefon nikdo nezvedal. Nezbylo než koníka poslat v jiné krabici, ve které mu to vůbec neslušelo, ale musel dorazit včas. Už je na místě a snad udělá radost. 

A krabice pořád nic...

Vánoční sob

 Loni jsem pro Vilíčka s Joníkem upletla dva vánoční skřítky, se kterými si užili spoustu dobrodružství a legrace po celý advent. Letos jsem pro oživení přidala ještě háčkovaného soba se sáněmi.

Uháčkovat soba byla legrace, šlo to docela rychle. Potíž začala u parohů - ty už moje artrotické prsty moc nezvládaly, musela jsem práci vždy na čas odložit a pracovat na nějakém jiném projektu, než jsem se odhodlala je dokončit. 

A co teprve sáně! Korbu jsem háčkovala na třikrát - pokaždé z jiného materiálu a stále mi nedržela tvar. Nakonec jsem sáně trochu zkrátila a uháčkovala je ze silnější bavlněné příze. Hotové jsem pak namočila do škrobového roztoku, vycpala tvrdým papírem obaleným plastovou folií a nechala uschnout. Jenže pak mne čekala nejhorší část práce - obháčkovaná kovová konstrukce pod sáně. Měla jsem ruce celé poškrábané od drátu a i když jsem našla docela silný a dala jsem ho dvojitě, konstrukce stále nebyla docela pevná. Ještě jsem ji vyztužila jednou příčkou vpředu, ale ani tak to není docela ono...

Dokončení už bylo radostné - vybrat rolničku a korálky k zapnutí sobova postroje a nějakou ozdůbku na sáně. Do pytle na dárky, který byl součástí návodu, jsem schovala dva pletené zajíčky, snad udělají klukům radost. 

Teď jim je jen musím nějak předat a venku je sněhová kalamita!

Čapka z akrylové příze

 Loni jsem si upletla dvě čapky podle velice jednoduchého návodu Sarah Young, který je zdarma ke stažení na Ravelry. Plete se dokola jeden řádek hladce, druhý obrace, a vtip je v tom, že prvních 30 řádků se plete na menších jehlicích, čímž vznikne pevnější okraj, a zbytek na větších jehlicích, aby čapka byla dostatečně prostorná a nemačkala vlasy. Jednu čapku jsem pletla z hořčicově žluté akrylové příze Everyday, druhou z béžově rezavé Everyday Viking, která je samovzorující a na čepci i udělala zajímavý efekt (i když vzor samozřejmě lépe vynikne na hladkém úpletu). Žlutou čapku jsem ani nestihla vyfotit. Půjčila jsem ji synovi, když přišel ve velkém větru bez čepice, a už si ji nechal. Je tak pružná a veliká, že sedí dobře i na mužské hlavě. Rezavou čapku jsem nosila celou zimu a letos byla také první, kterou jsem vytáhla. Je měkká a tak krásně teploučká! I když na obrázku vypadá neforemně a obyčejně, je i docela slušivá.

Když mě v ní viděla sousedka Romana, hned mne poprosila, abych jí upletla stejnou. Vybrala si jen trochu jinou barvu - odstíny šedé. I když teď před Vánocemi mám docela fofr, tohle je docela rychlý projekt (tři večery), tak jsem se do toho pustila. A mám radost - čepice je v šedé barvě moc pěkná!

Dneska už ji měla Romana v práci a prý sklízela obdiv. Tak mám radost dvojnásobnou. Zkusím ji uplést pro moje chlapy i ze silnější vlněné příze do velké zimy...

Mini panenky

 Znáte Worry Dolls? To jsou maličké panenky, které prý kdysi v Jižní Americe indiánské babičky tkaly pro děti, které trápily nějaké starosti a nemohly kvůli nim spát. Když své trápení pošeptaly večer panence a daly si ji pod polštář, panenka jejich starosti vzala na sebe a dokonce dětem do rána poslala do hlavičky nápad, jak by se dala věc vyřešit. Kdysi dávno jsem si takovou panenku u stánku na nějakém trhu koupila a dlouho jsem ji měla. Ale jestli skutečně fungovala, to si netroufám hodnotit. Ono se nadarmo neříká "ráno moudřejší večera", ať s panenkou pod polštářem nebo bez ní...

Ale to, že děti potřebují nějakou hračku nebo věc jako oporu a jistotu v situacích, které neznají nebo jsou jim nepříjemné (poprvé do školky či do školy, do nemocnice, k zubaři, na tábor atd.), je všem jasné a pochopitelné. Však i spousta dospěláků nosí s sebou nejrůznější talismany pro štěstí. A nejlépe když je to něco maličkého, co se snadno schová do kapsy, a kdykoli je možné se toho dotknout. 

Zjara jsem byla poprvé na trhu se svými výtvory a víte, o co byl největší zájem? O malé pletené zajíčky (také je tu ukážu, až zas nějaké přidělám - jsou vyprodaní a nefotila jsem je). A kupovaly je dospělačky jako dárky pro kamarádky. Takže když jsem náhodou na  Pinterestu našla odkaz na maličké háčkované panenky, hned jsem je musela zkusit. Mám tolik malých zbytků příze Jeans, ze které jsem háčkovala deky, a je mi líto je vyhodit - tohle je ten pravý projekt k jejich využití!  

Na panenky jsem musela vzít hodně malý háček (1,75), aby byly pěkné. Spací pytel jsem háčkovala háčkem číslo 3 a udělala jsem docela jiný než v návodu. Vzpomněla jsem si na knížku Let´s Go Camping Kate Bruningové, kde jsou popisy na háčkované stany, karavany, lodě a taky na spacáky. Tu mám už pár let a několik spacáků jsem podle ní uháčkovala. Krásně se do nich vejdou panáčkové z Dupla a všechny moje vnoučky velice bavilo a baví dávat panáčky spinkat. Velikost je perfektní i na ty háčkované panenky (ano, mají zhruba velikost duplového panáčka) a moc jim to ve spacáku sluší.

Samozřejmě jsem kromě panenek musela zkusit i zvířátka. Zatím mám medvídky, zajíčka a jako poslední jsem zkusila i pandu, protože Joník i Vilík mají plyšovou pandu, bez které neudělají ani krok. Určitě ještě udělám pár panenek (líbí se mi jejich čepičky), zkusím i nějaké pestré vzorky. A nějakou tu kočičku, pejska... Je to návykové!

 V říjnu se chystám zase do Alfa pasáže prodávat, tak snad tyhle drobnůstky půjdou dobře na odbyt. Jestli ne, daruji je do školky nebo do dětské nemocnice, tam určitě přijdou vhod.