Čapka výr ušatý

Na víkend přijela Vojtova přítelkyně Martina a projevila přání mít čapku se sovou. To bylo něco pro mne! Sice jsem ještě dodělávala vlaječky (nejpracnější bylo našívání písmenek), ale už jsem od toho odbíhala a zkoušela kombinace přízí a barev. Háčkovala jsem skoro celou noc, protože mne to hrozně bavilo - no uznejte, není to nádhera? Celé další dopoledne jsem pak našívala oči a vyráběla "uši".
Největší radost jsem měla z toho, že Martince se čapka líbila a hned si ji oblékla na cestu do města. Prý se na ni kolemjdoucí usmívali.