Původně jsem měla v úmyslu najít pěkný motivek koně a uháčkovat ho jako předchozí zvířátkovou deku, tedy metodou C2C (z rohu do rohu). Zakoupila jsem krásný obrázek, objednala přízi (osvědčenou Jeans, nyní přejmenovanou na Gina), a začala jsem počítat. I kdybych pracovala malým háčkem, kůň by měřil skoro 3 metry! A tak jsem musela změnit techniku a háčkovala jsem ho krátkými sloupky.
Vzhledem k tomu, že se v obrázku střídá 11 barev, jsem se brzy totálně zamotala. Nejprve jsem natáčela jednotlivé barvy na malá klubíčka, ale ta se zamotávala po každém otočení strany. Tak jsem ta klubíčka špendlila z rubu spínacími špendlíky. To bylo lepší, ale příze se nechtěla odvíjet. Nakonec jsem se někde v polovině obrazu rozhodla prostě odmotat kus příze a nechat ho volně. Nejprve jsem konečky stejných barev navazovala, ale uzlíky vypadaly hrozně, bylo jich moc. Tak jsem nechávala konce volné. A takhle to vypadalo na rubu:
Zapošívání konečků mi zabralo skoro týden. Ale to nebylo to nejhorší. Obrázek byl celý deformovaný, bála jsem se, že tak zůstane. Nakonec se mi ho podařilo pěkně pravidelně vypnout:
Zase všechno vypárat a znovu. Naštěstí mne napadlo dělat krátké sloupky prokládané řetízkovým okem, tím se všechno pěkně srovnalo. I další vzorečky musely být takové akorát, aby ani nestahovaly, ani nepovolovaly. Jenže to se zjistí, až když se pořádný kus uháčkuje! Párala jsem ještě mockrát. Nakonec jsem celé dílo obložila pruhem černých čtverců se stříbrnými podkůvkami. Málem mi nevyšla černá příze, zbylo mi asi půl metru! A to rovnání podkůvek také nebylo jednoduché. Nemohla jsem se při spojování řídit počtem ok, ten byl rozdílný u základu a u pruhu s podkůvkami. Nezbylo než všechno zase vypnout a mnoha a mnoha špendlíky přichytit tak, aby vše hladce leželo, nic netáhlo ani se nekrabatilo. Ufff! Stihla jsem to o fous. Ale bylo to opravdové a nečekané překvápko, a snad potěšilo.
Deka je veliká 150 x 180 cm, zakryje skoro celou postel.
Žádné komentáře:
Okomentovat