Haháčkování: Svetr ze zbytků příze

Svetr patří k těm větším projektům, jejichž zhotovení trvá řádově týdny až měsíce a od nichž ráda odbíhám k jiným, drobnějším, protože časem mne přestanou bavit nebo se mi dokonce uprostřed práce přestanou líbit. S tímhle svetrem to bylo podobně.

V listopadu uveřejnila jedna mladá háčkařka na mém oblíbeném háčkovacím fóru fotografii kabátu, který vytvořila podle placeného návodu Francouzky Sylvie Damey. Vzpomněla jsem si na svůj první (a taky jediný) háčkovaný kabát, který jsem stvořila někdy v 15 - 16 letech, a v tom nostalgickém rozpoložení jsem neodolala a návod jsem si koupila. Ukázalo se, že kabát je uháčkován z tak drahé příze, že by jen materiál přišel téměř na 3000 korun. Tak silná v kramflekách jsem se necítila, abych riskovala, že se mi nepovede dílo za takové peníze. Našla jsem neúplná klubíčka příze Elian klasik (zbylá z podzimní verze Last Dance on the Beach), Everyday a Everyday Rengarenk (to byly zase zbytky z veliké Mandaly Madness), a také hnědá klubíčka příze Exclusive, která zůstala ze čtvercové deky. Získala jsem tak asi 10 různých barev a odstínů, které vzájemně dobře ladily a příze byly přibližně stejně silné. Neodpovídaly sice síle příze na návodu (190 m/100 g), byly tenčí (cca 250 m/100 g), ale s háčkem číslo 5 jsem dosáhla zhruba stejných rozměrů. Různě dlouhé kousky příze jsem navázala a namotala do velkých klubek a pak už se barvy střídaly "samy".
Kabát se háčkuje shora dolů v jednom kuse. To je na jednu stranu fajn, nemusí se nic sešívat (kromě kapucky), ale řádky byly pořádně široké.
Když jsem došla k bokům, kde se podle návodu začíná hodně rozšiřovat na širokou kabátovou "sukni", zvolila jsem užší variantu a přidávala jsem méně. Kabát ze silné příze pěkně drží tvar, ale můj kabátek z tenčí příze je spíše svetr a velká šířka by mu neslušela.

Základ jsem uháčkovala brzy, ale ty dodělávky! Nemohla jsem trefit zapínání. Svetr nemá překrývací légu, má lemy jen do středu. Takže bylo potřeba dát na jednu stranu poutka a na druhou knoflíky. Jenže měkký svetr se kroutil a rozevíral... s malými knoflíčky i s velkými knoflíky. Nakonec jsem sehnala zip a všila jsem ho mezi lemy. Jenže lemy jsou pružné a zip nepruží. A na té délce (80 cm) je to poznat, ať jsem se snažila sebevíc. Nakonec jsem přes zip znovu našila poutka s velkými knoflíky, aby nakrčení kolem zipu nebylo tak nápadné. Také jsem uháčkovala kapsy, ale když jsem je přišila, zjistila jsem, že celkový dojem hodně ruší. A jak jsem je párala, nastříhla jsem pár sloupků na předním díle... No prostě hrůza. Po každém takovém dílčím nezdaru letěl svetr do kouta a honem jsem začala něco jiného, s čím jsem neměla takové trápení.
Ale je hotovo!!! A a nevypadá to vůbec špatně. Už se těším na jaro, až vyběhnu ve svetříku s Fibinkou do parku.