Znáte Worry Dolls? To jsou maličké panenky, které prý kdysi v Jižní Americe indiánské babičky tkaly pro děti, které trápily nějaké starosti a nemohly kvůli nim spát. Když své trápení pošeptaly večer panence a daly si ji pod polštář, panenka jejich starosti vzala na sebe a dokonce dětem do rána poslala do hlavičky nápad, jak by se dala věc vyřešit. Kdysi dávno jsem si takovou panenku u stánku na nějakém trhu koupila a dlouho jsem ji měla. Ale jestli skutečně fungovala, to si netroufám hodnotit. Ono se nadarmo neříká "ráno moudřejší večera", ať s panenkou pod polštářem nebo bez ní...
Ale to, že děti potřebují nějakou hračku nebo věc jako oporu a jistotu v situacích, které neznají nebo jsou jim nepříjemné (poprvé do školky či do školy, do nemocnice, k zubaři, na tábor atd.), je všem jasné a pochopitelné. Však i spousta dospěláků nosí s sebou nejrůznější talismany pro štěstí. A nejlépe když je to něco maličkého, co se snadno schová do kapsy, a kdykoli je možné se toho dotknout.
Zjara jsem byla poprvé na trhu se svými výtvory a víte, o co byl největší zájem? O malé pletené zajíčky (také je tu ukážu, až zas nějaké přidělám - jsou vyprodaní a nefotila jsem je). A kupovaly je dospělačky jako dárky pro kamarádky. Takže když jsem náhodou na Pinterestu našla odkaz na maličké háčkované panenky, hned jsem je musela zkusit. Mám tolik malých zbytků příze Jeans, ze které jsem háčkovala deky, a je mi líto je vyhodit - tohle je ten pravý projekt k jejich využití!
Na panenky jsem musela vzít hodně malý háček (1,75), aby byly pěkné. Spací pytel jsem háčkovala háčkem číslo 3 a udělala jsem docela jiný než v návodu. Vzpomněla jsem si na knížku Let´s Go Camping Kate Bruningové, kde jsou popisy na háčkované stany, karavany, lodě a taky na spacáky. Tu mám už pár let a několik spacáků jsem podle ní uháčkovala. Krásně se do nich vejdou panáčkové z Dupla a všechny moje vnoučky velice bavilo a baví dávat panáčky spinkat. Velikost je perfektní i na ty háčkované panenky (ano, mají zhruba velikost duplového panáčka) a moc jim to ve spacáku sluší.
Samozřejmě jsem kromě panenek musela zkusit i zvířátka. Zatím mám medvídky, zajíčka a jako poslední jsem zkusila i pandu, protože Joník i Vilík mají plyšovou pandu, bez které neudělají ani krok. Určitě ještě udělám pár panenek (líbí se mi jejich čepičky), zkusím i nějaké pestré vzorky. A nějakou tu kočičku, pejska... Je to návykové!
V říjnu se chystám zase do Alfa pasáže prodávat, tak snad tyhle drobnůstky půjdou dobře na odbyt. Jestli ne, daruji je do školky nebo do dětské nemocnice, tam určitě přijdou vhod.
