Sněhurka a sedm trpaslíků

Bylo mi nenápadně naznačeno, že dek, šál a čepic už mají všichni dost, ale děti by braly nějaké nové loutky do svého divadla. Kdo nikdy nezkusil uháčkovat maličké loutky, neumí si ani představit, kolik to dá práce! Nejde ani tak o háčkování, loutky dělám všechny skoro stejně na osvědčeném kuželovitém základu, ale ty detaily! Každá loutka musí mít ten správný výraz, který bude odpovídat dětským představám o té které pohádkové postavě. A moje artrotické prsty a poloslepé oči už hrozně pracně zápolí s teninkou jehlou, malými korálky, vyšívanými detaily. Na druhou stranu je takováhle tvorba čirou radostí, zdvojnásobenou radostí dětí. Takže hurá na to. Představuji skoro kompletní ansámbl (až na myslivce - ten už je pár let hotový u Karkulky, snad ještě není příliš obehraný):

Těchhle pár figurek jsem šmodrchala skoro týden. Háčkovala jsem z příze Elian Klasik a Batole (hlavičky a ruce). Obě tyhle akrylové příze jsou středně silné a pěkně měkké, takže loutky jdou snadno vycpat i vytvarovat, a výrobky kupodivu i hodně vydrží. Královská koruna je ze žluté Sněhurky, fousy z malých zbytečků smyčkové příze (ani ty nejmenší zbytky nevyhazuji - všechno se hodí), korunka zlé královny ze stříbrné vánoční lurexové příze.
Takhle se rodili trpaslíci:

 

 

 

A tady jsou další postavičky. Každá má jiný obleček, jiné vlasy... A všichni mají ruce (jen proužek z jedné řádky krátkých sloupků a na konci je růžové kolečko ze 6 ks stažených do "pěstičky"). Figurky se pak mohou za ručky držet nebo v nich něco nosit. Co? No přece rekvizity!

Tady jsou, bez nich by to nebylo ono. Srdíčko (to přinese myslivec královně na důkaz, že Sněhurku sprovodil ze světa) jsem neháčkovala, našla jsem jedno koupené kdysi v galanterii na ozdobení filcových vánočních domečků. Teď se hodilo! Jen jsem ho navlékla na stříbrnou nitku, aby ho myslivec mohl snadno nést.

V Hrubínově verzi pohádky (tu mám ráda) přinese zlá královna Sněhurce nejprve tkanici do živůtku. Ta by se dětem těžko navlékala, a tak jsem uháčkovala stříbrný pásek se zapínáním na oválný korálek. To určitě zvládnou na Sněhurku připnout a bude to přesvědčivé. Druhým záludným předmětem byl hřeben. Ten jsem nahradila jehlicí do vlasů (myslím, že ji má ve své verzi Božena Němcová). Udělala jsem maličkou stříbrnou kytičku a provlékla jsem ji tenkým měkkým drátkem, ohnutým tak, že konce jsou zachycené v kytičce. Děti se o něj nepíchnou a přitom ve vlasech dobře drží. No a nakonec jablíčko - to je uháčkované a vycpané, a na ručkách královny i Sněhurky dobře drží. Královna bude potřebovat i tašku, ve které bude své zboží přenášet. Je z šedého filce obšitá šedou vlnou. 

 

Že byste královnu v převleku nepoznali? Je to taková velká kapuce ze staré šedé vlny, háčkovaná dlouhými sloupky, aby se dala navléknout na špejli, kterou budou mít loutky v hlavě.

Tak, poslední úsměv do foťáku a šup do transportního boxu!

A já si teď můžu odpočinout u nějaké pořádné deky...

Svetřík pro Fibinku

Letošní zima je skutečně pořádná! Jsme s Fibinkou zalezlé za kamny jako dva brtníci. Ale občas ven musíme. Fibinka má úplně holé bříško, a ani jinde moc teplé srsti nemá. Jenže svetry nesnáší! Už jsem jí upletla a uháčkovala dva, a když vidím, jak při jejich oblékání a svlékání trpí, raději jí je nedávám. Jediné, co byla ochotna nosit, byla lehoučká pláštěnka, kterou jsem kdysi dostala od jedné firmy vyrábějící krmiva. Zapíná se totiž vpředu i pod bříškem, a není tudíž potřeba provlékat nožky rukávy (nebo nohavičkami?). A tak jsem si rozložila pláštěnku a uháčkovala jsem podle ní svetřík:

Svetr je ze zbytků vlněné příze háčkovaný zkříženými dlouhými sloupky (X). Pruh pod bříškem je z krátkých sloupků, stejně jako "poprsník". Ten se v předu nezapíná jako na pláštěnce, ale je sešitý a svetr se přetahuje přes hlavu (to Fibince tolik nevadí, výstřih je volný). "Podbřišník" se zapíná na tři knoflíky.

Ještě trochu posilnit a můžeme jít ven!

Zoubková víla

Vnučka Andělka pravidelně kontroluje, jestli se jí nezačíná kývat některý zoubek, protože spolužáci ve školce už zoubky vyměňují. A tak musíme být připraveni. Na co? Na zoubkovou vílu. Je to sice "americká novota", alespoň pro nás, babičky, ale je to také příležitost udělat dětem radost. A takových příležitostí je třeba hojně využívat. Pošmejdila jsem trochu po internetu a našla pěkný návod. Trochu jsem si ještě poupravila detaily, a vznikla tahle maličká zoubková víla:

Je uháčkovaná z bílé příze VH Jeans a vyplněná dutým vláknem, sukýnka je z organzové stužky a na zádech je kapsička z filce. Do té se vloží vypadlý zoubek. Pak stačí dát tuhle krásku pod polštář nebo pověsit na kliku v pokojíčku, a ta opravdová víla v noci přiletí, odnese si zoubek (staví si z nich veliký zámek) a v kapsičce nechá nějaký penízek jako odměnu.
U Andělky se výtvor setkal s vlídným přijetím, a protože kamarádka Klárka měla narozeniny, udělala jsem ještě jeden pro ni. Tuto vílu jsem ještě vylepšila o křidélka. A tady je celý postup:

Nejprve pracovní materiál: Bílá příze VH Jeans na tělíčko, růžová Sněhurka na uháčkování tvářiček, černá na pusu a bílá na obšití kapsičky, žlutý filc na korunku a růžový na kapsičku, výplň, klobouková gumička do sukně, stužka na sukni a křídla, korálek doprostřed křídel, bezpečnostní oči velikosti 8 mm. Háček č. 3 na tělíčko a č. 1 na tvářičky, jehla s větším ouškem na sešívání a vyšívání, jehla s malým ouškem na přišití korálku, nůžky. Já tu mám i entlovací, těmi jsem ustřihla stužku, abych ji nemusela začišťovat.

Uháčkované dvě poloviny zoubku podle návodu.

 Nasazené bezpečnostní oči (to je pro mne nejnepříjemnější část práce) vzadu zajišťuji několika stehy.

Tvářičky: 9 krátkých sloupků do magického očka.

Pusa je vyšitá zadním stehem.

 Kapsičku je třeba přizpůsobit velikosti předpokládané odměny.

Obšití kapsičky obnitkovacím stehem.

Křidélka je dobré připevnit dříve, než se kapsička přišije.

Obě poloviny zoubku se položí k sobě a sešijí se předním stehem. Přitom se přichytí také stužka a korunka. Před uzavřením se zoubek vycpe výplní.

 Na horní okraj sukénky se přišije v ruce nebo na stroji kousek kloboukové gumičky.

A už můžou zoubky padat!

Pánská háčkovaná šála a čapka

Druhým projektem z Ježíškových klubíček je pánská šála s čepicí z jemné a krásně barevné příze YarnArt Eeverest.

Tentokrát jsem trefila vzorek hned napoprvé. Háčkovala jsem dlouhými sloupky metodou c2c, tedy z rohu do rohu, a dlouhé barevné přechody tvoří na úpletu perfektní diagonální pruhy.
Čepici jsem háčkovala háčkem číslo 5. Nejprve jsem udělala pruh zhruba 18 x 53 cm. Ten jsem sháčkovala, nahoře nabrala z každého čtverečku po jednom oku a ve dvou řadách jsem čapku postupně uzavřela. Na spodním okraji jsem nabrala z každého čtverečku po 2 očkách a háčkovala jsem lem ze 3 řad polodlouhých a jedné řady krátkých sloupků píchaných za nejzadnější nitku. Nakonec jsem čapku obháčkovala jednou řadou račích sloupků a přišila jsem hustou bambuli.

Šála byla jednoduchá - je široká 50 cm a háčkovala jsem háčkem číslo 7, dokud příze stačila (bylo jí celkem 400 g). Je dlouhá 190 cm.

Tu je celý komplet na "manekýně" (jen jsem nějak nevychytala pozadí).

A druhá zakázka je připravena k převzetí:

Pletený šátek a čapka

Ježíšek mi přinesl úžasný dárek, přesně podle mého přání: čtyři balíky nádherných klubíček, která jsem dosud neznala, a k nim i zadání, tedy co by se z nich "mohlo" udělat. To je přece výzva jako hrom, té se nedá odolat.
První, co jsem chtěla zkusit, byla souprava z příze Nako Spagetti. Je to akryl s vlnou, velmi příjemná a jemná příze, ale hrozně silná.

Příze byla ve třech barvách: světle šedé, starorůžové a cyklámenové, po dvou klubíčkách. Nejprve jsem zkusila plést šátek hladce a střídat různě barevné proužky. Bylo to takové fádní. Zkusila jsem i různé barevné vzory norskou technikou, ale to se na šátek vůbec nehodilo. Tak jsem zkusila háčkovat nákrčník s cípem do výstřihu, jenže to bylo hrozně tlusté a neforemné. 

Nakonec  jsem se vrátila k jehlicím číslo 10 a pletla jsem šátek napříč, od cípu, líc i rub hladce. Přidávala jsem v každé čtvrté řadě po jednom oku. Základ je v šedé barvě a k ní je na jedné straně pár proužků růžových a na druhé straně stejně rozložené proužky cyklámenové. Na středu je proužek pletený z lícu hladce a z rubu obrace, který rozděluje šátek na dvě stejné (skoro) poloviny.

Protože se mi zdálo, že jsou cípy příliš lehké a klouzaly by z ramen, chtěla jsem na ně připevnit střapce. Jenže v zadání byla i čapka, městská, nikoli sportovní, a na tu by se střapec nehodil. A tak jsem zkusila uháčkovat jednoduché kytičky:

Spojila jsem vždy dvě a dvě dohromady, protože rubová strana nebyla příliš vzhledná, a přišila jsem je na konce šátku:

 Kdyby se ukázalo, že jsou kytičky příliš těžké, dá se jednoduše jedna ustřihnout - jsou navlečené jen na kousku příze.

Čapku jsem pletla rovně. Začala jsem na 42 oček, upletla jsem šedý lem a pak jsem střídala barvy v základním vzoru. Vzadu jsem čapku sešila, na bok jsem přišila dvě kytičky (jednoduché, nezdvojené).

Takhle vypadá celý komplet na mých "manekýnách".

První zakázka je připravena k vyzvednutí...