Po dlouhých pěti letech jsem vytáhla z krabice pozapomenuté rozpletené nákrčníky. Původně jsem s nimi zamýšlela charitativní akci. Chtěla jasem s pomocí snachy Lady, která tenkrát pracovala v Diecézní charitě, oslovit pár klidných kaváren a nechat tam košíky s malými klubíčky a rozpletenými nákrčníky. Každý, kdo umí trochu plést hladce na kruhových jehlicích, by se mohl na chvilku zapojit, vybrat barvičky podle libosti a uplést aspoň pár řádků. Práce by určitě rychle přibývala. Hotové nákrčníky bychom pak sešily a zkusily prodat na nějaké předvánoční akci, s tím, že výtěžek by připadl organizacím pečujícím o staříčky s Alzheimerovou nemocí. Než jsme však všechno naplánovaly, snacha odešla na mateřskou a dva načaté nákrčníky skončily na dně krabice. Teď se blíží podzim a já zas vymýšlím, komu jakou šálu upletu nebo uháčkuji, a tak jsem také vzpomněla na ta zapomenutá veledíla.
Ona to skutečně jsou veledíla. Do kruhu se plete 90 ok a ani se neptejte, do jaké délky! Aby se dal nákrčník obtočit dvakrát kolem krku, musí měřit aspoň 150 cm. Malých klubíček mám po všech těch uháčkovaných dekách a upletených čapkách a šálách habaděj, a skládat barvy dohromady je náramná zábava. Ale pletení je to nekonečné...
Nakonec jsem se pochlapila a oba nákrčníky dopletla. U světlého mi chybělo asi 50 cm, u toho většího 80. Uff! Rozměry modrého nákrčníku jsou 150 x 22 cm, hnědého 170 x 24 cm. Hnědý musel být delší, protože je pletený ze silnější příze (základem je Prya, doplněná přízemi s příměsí vlny a dvojitou Glorií). Modrý je převážně z Batolete, Elianu a Everyday. Oba jsem pletla na jehlicích číslo 3.
Jenže po upletení se měly oba konce spojit Kitchenerovým stehem. Ten jsem už párkrát použila na bačkorkách nebo na vlňáčcích a docela se mi dařilo mít ho pravidelný a "neviditelný". Ale dvakrát devadesát oček navlečených na kulatých jehlicích, to byla noční můra! Po několika nezdarech a pracném lovení spadlých oček jsem to vzdala. Světlý nákrčník jsem spojila tak, že jsem očka navlečená na dvou jehlicích pomocí třetí jehlice spletla hladce a hned uzavřela. Šlo to docela rychle, ale vznikl vroubkový hřeben...
Hnědý nákrčník jsem z obou stran klasicky uzavřela a zavřená očka sháčkovala pevnými sloupky metodou tzv. zipu, jako když se spojují motivky deky. Také je tam viditelný hřeben, ale úpravnější. Budu muset toho Kitchenera pořádně natrénovat, kdybych se ještě někdy dala přesvědčit na podobný projekt.
Další problém jsem měla s uzlíky. Při háčkování jsem si zvykla používat rybářský uzel - konečky se zastříhnou na krátko a uzlík dobře drží a v háčkovaných dekách není ve vzoru vůbec patrný. Jenže měkoučkou pleteninou ty malé potvůrky prolézají na líc. Tam, kde byly delší konečky, jsem pečlivě zapošívala, ale všude to nešlo... Snad se ve všech těch barvách a vzorcích taky ztratí. Příště si ale musím dávat pozor a hlavně uzlíky zapošívat průběžně. Všechny ty stovky uzlíků likvidovat nakonec najednou, to je děs!
Inu, tenhle projekt mě hodně naučil. A snad snachy nákrčníky využijou. Vypadají mohutně, ale nejsou tak těžké - modrý 230 a hnědý 250 gramů.
