Záclona z deček

Tenhle projekt jsem vymýšlela a tvořila opravdu dlouho, téměř rok. Viděla jsem kdesi na internetu pár obrázků se záclonami nebo ubrusy zhotovenými z jednotlivých háčkovaných deček. Já jsem tu pár deček měla ještě po mamince, pár jsem jich dostala, pár jsem si jich uháčkovala a zkoušela jsem sestavit z nich záclonu na okno do bývalého dětského pokoje, nyní mé "pracovny".
Dnes jsem konečně záclonu pověsila a mám z ní ohromnou radost!

Fotila jsem proti sluníčku, tak obrázek není moc kvalitní. Ale i tak je vidět, jak se záclona na okně pěkně vyjímá s dokvétajícími orchidejemi a bílým závěsem. Nic jiného by se snad do pracovny ani nehodilo...

A jak to začalo? Tady je několik z těch mnoha deček, které jsem uháčkovala a pak na záclonu použila. I ty nejmenší (uháčkované jako vánoční ozdoby na stromeček) se hodily k vyplnění mezer mezi těmi většími:

 

Takhle jsem zkoušela skládat:

Všechny dečky bylo potřeba vyprat, přiškrobit a vypnout, aby měly ten správný tvar.

Pak jsem je nastehovala na papír, aby se nevytahovaly:

Mnohokrát jsem přerovnávala a doplňovala, než vznikla opravdová záclona. Na stroji jsem pak entlovacím stehem sešila dečky dohromady. Na horní okraj jsem našila záclonovou lemovku, mírně záclonu nabrala a navlékla kroužky. Hotovo!

Spoustu deček ještě mám a na další mám shromážděné pěkné návody, takže se určitě pustím i do ubrusu...

Čapka z polodlouhých sloupků

Protože tvar čapky, kterou jsem použila jako základ pro Yodu, Joníčkovi moc sluší a pěkně padne, uháčkovala jsem mu stejnou čepičku z měkké teplé příze Nako Elit Baby, ze které má svetřík, a kterou jsem hned doobjednala.

Čapka je stejně jako svetr z polodlouhých sloupků, ale svetr je háčkovaný rovně a čapka do kruhu. Použila jsem háček číslo 4. Čepice je o něco větší, než ta Yodova, protože příze je téměř dvakrát silnější. Ale vzhledem k tomu, že tato čepička je teplejší a máme červenec, myslím, že do podzimu do ní Joníček určitě doroste.

Takovéhle měkké čapky určitě uvítají i ostatní děti. Tak jsem pro jistotu objednala i růžovou a tmavě modrou přízi a brzy se pustím do dalších modelů.

Teplý svetřík

Objevila jsem úžasně jemnou a přitom teploučkou akrylovou přízi pro miminka se zajímavou strukturou Nako Elit Baby. Zkusila jsem uháčkovat teplý svetřík pro Joníčka, protože jej čeká dovolená na horách (sice letní - ale kdo ví, jak se tam může počasí vyvinout). Našla jsem skvělý návod , dokonce ve všech velikostech včetně dospěláckých.

Háčkovala jsem velkým háčkem (4) polodlouhými sloupky a za jedno odpoledne byl základ svetříku hotov. Rukávy se v původním návodu háčkují dokola, ale já jsem je háčkovala rovně, aby se zachoval stejný vzorek jako na svetru, a pak jsem je sháčkovala z rubu pevnými sloupky. Jen s límcem jsem měla trochu problém, nevycházel mi tam počet sloupků a musela jsem několikrát předělávat, ale nakonec jsem to trefila.
Překvapilo mne, jak takhle jednoduchý svetřík Joníčkovi sluší. Vypadá v něm jako školáček.
Tak, a je sbaleno na hory...

Protože na svetřík padlo skoro celé jedno přadeno, objednala jsem hned další dvě na čapku a bačkorky, popřípadě na větší svetřík na zimu. Málokdy totiž natrefím na přízi, ze které jsou háčkované oblečky takhle krásně měkké, a navíc tyrkysová s šedou je velice zajímavá kombinace a Joníčkovi moc sluší.

Yoda

Včera jsem konečně odevzdala Joníkovi objednanou čepičku a mohla jsem se radovat, jak mu sluší.

Hned když se Joníček narodil, projevili rodiče, fandové Hvězdných válek, přání uháčkovat pro něho čapku s velikýma ušima, jako má Yoda. Našla jsem několik typů takových čepiček a zvolila jsem jednu pletenou - zdála se mi pro malé miminko měkčí, než háčkovaná. Koupila jsem dvě klubíčka tenké zelené akrylové příze Baby Smiles - Bravo Baby 185 od firmy Schachenmayer (50 g/185 m, 1,75 oz = 202 yds) a pletla jsem dvojitě na jehlicích č. 4.
K čepici jsem upletla i bačkorky  a kabátek na zip, dole zapínací na knoflíčky, aby byl praktický a teploučký (ten jsem dala dohromady z několika stařičkých neúplných návodů na kabátky a spací pytle, schovaných ještě z dob, kdy je pletla moje maminka pro mé děti). Je z akrylové měkoučké příze Everyday, co mi zbyla z jiného projektu.

Jenže čapka byla Joníkovi malá. Víc než měsíc mi tu ležela a čekala na předělání. Včera jsem se rozhoupala a udělala jsem čapku novou, tentokrát háčkovanou. Ze stejné příze, ale jednoduché, háčkem číslo 4, aby byla trochu nadýchaná. Základní čapku jsem háčkovala z polodlouhých sloupků podle návodu (velikost na 6-12 měsíců sedí tříměsíčnímu Joníčkovi perfektně). Uši jsem si vymyslela a uháčkovala je také z polodlouhých sloupků dokola. Každá kruhová řada začíná 2 řetízkovými oky, která se nepočítají jako sloupek, a končí pevným okem do prvního sloupku řady. Do magického očka jsem uháčkovala 6 pds a v každé další řadě jsem přidala 3 sloupky (6, 9, 12, 15, 18, 21, 24). Poslední řadu (24 sloupků) jsem opakovala celkem 3x. V další řadě jsem ubrala 6 sloupků (sháčkovala jsem každý třetí a čtvrtý), až zbylo 18 sloupků. Ustřihla jsem dlouhý konec, nabrala uši u báze a přišila je k čapce.

Konečně jsem našla tvar čapky, která Joníkovi dobře padne! Uši jsou sice měkčí, než kdybych je dělala z krátkých sloupků, ale drží tvar docela dobře a nepřekážejí mu. Dokonce vypadá v čapce a botkách docela spokojeně.

P. S.: Nasbírali jsme skoro 400 lajků a spoustu vtipných komentářů od kolegyň háčkařek z celého světa na mé oblíbené a zatím nejlépe fungující háčkovací fb stránce.

Tužky pro paní učitelky

Zkusila jsem uháčkovat pár záložek ve tvaru tužky/pastelky jako malý dárek na konci školního roku pro paní učitelky ve škole i ve školkách.

Háčkovala jsem z příze Gina háčkem číslo 2,5. Tužka je ze dvou řádek polodlouhých sloupků. První řadu jsem háčkovala bez řetízku na začátku, druhou jsem háčkovala do přední nitky, aby vznikly vroubky. Pastelka je ještě o jednu řádku širší. Na jednom konci je ze dvou řádků krátkých sloupků kovová obroučka a ze dvou řádků růžových ks guma. Špička je také z krátkých sloupků (4-3-2) a tuha ze dvou dlouhých sháčkovaných dohromady.

Přidala jsem ještě smajlíka podle obrázku na Pinterestu a žabku, kterou jsem si tak nějak vymyslela.
Záložky jsem zabalila do celofánových sáčků spolu s kartičkou tvrdého papíru, na kterou děti mohly napsat nebo namalovat pro paní učitelku nějaký vzkaz či přáníčko.

Všechny záložky byly rozdány, dokonce i dvouletá Lucinka nesla jednu tetě do školičky. Zbyla jen jediná bezprizorní, asi neuhodnete, která... No ano, žabka. Tu používá Andělka, když se prokousává povinnou četbou.