Kočičí polštář

 Sleduji novinky od mé oblíbené návrhářky Natalie Kononové, a když mi přišla zpráva o novém návodu na polštář mozaikovou technikou a uviděla jsem tu nádhernou kočku, nemohla jsem odolat. Byla to perná práce, zabrala mi skoro dva týdny. U téhle techniky je potřeba stálé soustředění a počítání, takže u televize se háčkovat nedá.  Ale výsledek stojí za to:

Našla jsem tři nepoužitá klubíčka modré příze Whirlette, původně koupená na svetr, a klubko vypárané a vyprané příze Wolltraum, ze které jsem měla uháčkovaný šátek, který už se mi k ničemu nehodil. Malá potíž byla v tom, že Wolltraum má o jednu nitku více (4) než Whirlette, ale nakonec to není ani poznat.  Háčkovala jsem babiččiným starým háčkem, asi 2 mm. Polštář má rozměry 40 x 40 cm, ale vejde se tam dobře i 45cm výplň.

Vyzkoušela jsem si tak na párané přízi, jestli budu schopna tuhle techniku zvládnout (ještě jsem našla další páraná klubíčka a z těch zkouším tygra od téže autorky), a teď už probírám zásoby a kombinuji barevná klubíčka, aby těch koček bylo víc. 

V návodu je současně popsán i způsob vytvoření tašky. Ale trochu mě odrazuje nutnost ji vypodšívkovat (to nemám nikdy pěkné) a zdá se mi, že by byla těžká - celý obrázek je totiž dvojitý. Rub je z krátkých sloupků a na líci jsou vidět dlouhé sloupky. 

Ještě to promyslím a možná si udělám batoh. Jen aby se pak na mne nevrhali venku psi - ta kočka je jako živá.

  

Koník na přání

Těchto koníčků jsem uháčkovala už spoustu a všichni měli úspěch na Fleru, jsou dávno vyprodaní. Ale protože se v mém profilu zobrazují i prodané věci, našla si mne zákaznice se speciálním přáním: Potřebuje koníčka pro novorozené miminko svého kolegy z firmy, a pokud možno ve firemních barvách. 

Sice mám své pracovní místo zavalené rozdělanými projekty, které všechny spěchají, ale koníčka jsem odmítnout nemohla. Jenže firemní barva je královská modrá. Kde ji vzít? Běhala jsem celé odpoledne po galanteriích a nic... Na internetu to vypadalo nadějně, ale v reálu to byly docela jiné barvy. Nakonec jsem jedno starší a neúplné klubíčko našla mezi svými poklady doma. Celé jsem ho přemotala, vyprala a skoro celého koníka jsem uháčkovala. Jenže se mi vůbec nelíbil. Udělala jsem ho jako plaváčka, žlutohnědého s černými kopýtky a hřívou, a ta tmavá modrá se k němu vůbec nehodila, obzvlášť pro maličké miminko. Takže všechno znovu. Pro koníka jsem vybrala decentní béžovou a šedou. Vypadal krásně - jenže ta hrozná modrá mu taky neslušela. Nakonec jsem se se zákaznicí dohodla na trochu jemnější modré barvě a konečně to bylo ono!

  

Další problém nastal s vhodnou krabičkou. Objednala jsem osvědčené krabičky na usínáčky u stejné firmy jako vždycky, objednávku mi potvrdili, ale týden se nic nedělo - ani mi nepřišly podklady k platbě. Napsala jsem pár mailů a žádná odpověď. Telefon nikdo nezvedal. Nezbylo než koníka poslat v jiné krabici, ve které mu to vůbec neslušelo, ale musel dorazit včas. Už je na místě a snad udělá radost. 

A krabice pořád nic...

Vánoční sob

 Loni jsem pro Vilíčka s Joníkem upletla dva vánoční skřítky, se kterými si užili spoustu dobrodružství a legrace po celý advent. Letos jsem pro oživení přidala ještě háčkovaného soba se sáněmi.

Uháčkovat soba byla legrace, šlo to docela rychle. Potíž začala u parohů - ty už moje artrotické prsty moc nezvládaly, musela jsem práci vždy na čas odložit a pracovat na nějakém jiném projektu, než jsem se odhodlala je dokončit. 

A co teprve sáně! Korbu jsem háčkovala na třikrát - pokaždé z jiného materiálu a stále mi nedržela tvar. Nakonec jsem sáně trochu zkrátila a uháčkovala je ze silnější bavlněné příze. Hotové jsem pak namočila do škrobového roztoku, vycpala tvrdým papírem obaleným plastovou folií a nechala uschnout. Jenže pak mne čekala nejhorší část práce - obháčkovaná kovová konstrukce pod sáně. Měla jsem ruce celé poškrábané od drátu a i když jsem našla docela silný a dala jsem ho dvojitě, konstrukce stále nebyla docela pevná. Ještě jsem ji vyztužila jednou příčkou vpředu, ale ani tak to není docela ono...

Dokončení už bylo radostné - vybrat rolničku a korálky k zapnutí sobova postroje a nějakou ozdůbku na sáně. Do pytle na dárky, který byl součástí návodu, jsem schovala dva pletené zajíčky, snad udělají klukům radost. 

Teď jim je jen musím nějak předat a venku je sněhová kalamita!

Čapka z akrylové příze

 Loni jsem si upletla dvě čapky podle velice jednoduchého návodu Sarah Young, který je zdarma ke stažení na Ravelry. Plete se dokola jeden řádek hladce, druhý obrace, a vtip je v tom, že prvních 30 řádků se plete na menších jehlicích, čímž vznikne pevnější okraj, a zbytek na větších jehlicích, aby čapka byla dostatečně prostorná a nemačkala vlasy. Jednu čapku jsem pletla z hořčicově žluté akrylové příze Everyday, druhou z béžově rezavé Everyday Viking, která je samovzorující a na čepci i udělala zajímavý efekt (i když vzor samozřejmě lépe vynikne na hladkém úpletu). Žlutou čapku jsem ani nestihla vyfotit. Půjčila jsem ji synovi, když přišel ve velkém větru bez čepice, a už si ji nechal. Je tak pružná a veliká, že sedí dobře i na mužské hlavě. Rezavou čapku jsem nosila celou zimu a letos byla také první, kterou jsem vytáhla. Je měkká a tak krásně teploučká! I když na obrázku vypadá neforemně a obyčejně, je i docela slušivá.

Když mě v ní viděla sousedka Romana, hned mne poprosila, abych jí upletla stejnou. Vybrala si jen trochu jinou barvu - odstíny šedé. I když teď před Vánocemi mám docela fofr, tohle je docela rychlý projekt (tři večery), tak jsem se do toho pustila. A mám radost - čepice je v šedé barvě moc pěkná!

Dneska už ji měla Romana v práci a prý sklízela obdiv. Tak mám radost dvojnásobnou. Zkusím ji uplést pro moje chlapy i ze silnější vlněné příze do velké zimy...

Mini panenky

 Znáte Worry Dolls? To jsou maličké panenky, které prý kdysi v Jižní Americe indiánské babičky tkaly pro děti, které trápily nějaké starosti a nemohly kvůli nim spát. Když své trápení pošeptaly večer panence a daly si ji pod polštář, panenka jejich starosti vzala na sebe a dokonce dětem do rána poslala do hlavičky nápad, jak by se dala věc vyřešit. Kdysi dávno jsem si takovou panenku u stánku na nějakém trhu koupila a dlouho jsem ji měla. Ale jestli skutečně fungovala, to si netroufám hodnotit. Ono se nadarmo neříká "ráno moudřejší večera", ať s panenkou pod polštářem nebo bez ní...

Ale to, že děti potřebují nějakou hračku nebo věc jako oporu a jistotu v situacích, které neznají nebo jsou jim nepříjemné (poprvé do školky či do školy, do nemocnice, k zubaři, na tábor atd.), je všem jasné a pochopitelné. Však i spousta dospěláků nosí s sebou nejrůznější talismany pro štěstí. A nejlépe když je to něco maličkého, co se snadno schová do kapsy, a kdykoli je možné se toho dotknout. 

Zjara jsem byla poprvé na trhu se svými výtvory a víte, o co byl největší zájem? O malé pletené zajíčky (také je tu ukážu, až zas nějaké přidělám - jsou vyprodaní a nefotila jsem je). A kupovaly je dospělačky jako dárky pro kamarádky. Takže když jsem náhodou na  Pinterestu našla odkaz na maličké háčkované panenky, hned jsem je musela zkusit. Mám tolik malých zbytků příze Jeans, ze které jsem háčkovala deky, a je mi líto je vyhodit - tohle je ten pravý projekt k jejich využití!  

Na panenky jsem musela vzít hodně malý háček (1,75), aby byly pěkné. Spací pytel jsem háčkovala háčkem číslo 3 a udělala jsem docela jiný než v návodu. Vzpomněla jsem si na knížku Let´s Go Camping Kate Bruningové, kde jsou popisy na háčkované stany, karavany, lodě a taky na spacáky. Tu mám už pár let a několik spacáků jsem podle ní uháčkovala. Krásně se do nich vejdou panáčkové z Dupla a všechny moje vnoučky velice bavilo a baví dávat panáčky spinkat. Velikost je perfektní i na ty háčkované panenky (ano, mají zhruba velikost duplového panáčka) a moc jim to ve spacáku sluší.

Samozřejmě jsem kromě panenek musela zkusit i zvířátka. Zatím mám medvídky, zajíčka a jako poslední jsem zkusila i pandu, protože Joník i Vilík mají plyšovou pandu, bez které neudělají ani krok. Určitě ještě udělám pár panenek (líbí se mi jejich čepičky), zkusím i nějaké pestré vzorky. A nějakou tu kočičku, pejska... Je to návykové!

 V říjnu se chystám zase do Alfa pasáže prodávat, tak snad tyhle drobnůstky půjdou dobře na odbyt. Jestli ne, daruji je do školky nebo do dětské nemocnice, tam určitě přijdou vhod.

Usínáček žabák

 A ještě jeden usínáček od Melanie Grobler - žabák s uličnickým úsměvem. Maličko jsem si ho upravila - přidala jsem nosní dírky, protože se mi zdál obličej takový prázdný. A také jsem zvýraznila prstíky na nohou i na rukou tím, že jsem je omotala přízí, aby vznikly kuličky. Srdíčko jsem umístila dopředu, tam, kam patří...

Háčkovala jsem (jako skoro všechny hračky) z příze Jeans, tentokrát jen ze zbylých klubíček z veliké deky. Háček jsem použila 2,5. Mám pocit, že háčkuji čím dál volněji - asi to bude pokračující ztuhlostí kloubů na prstech a sníženou citlivostí. Maličké věci z tenké příze už bych asi vůbec nezvládla. Žabáka jsem uháčkovala docela rychle a snadno, ale to sešívání dohromady, to už mým bolavým rukám taky nesvědčí, a tak mi to trvalo pěkně dlouho. Ale je hotovo!

Žabáček už je také na Fleru, snad se bude líbit.

Usínáčci telátka

 Když moje oblíbená autorka Melanie Grobler zveřejnila návod na nového usínáčka, tentokrát telátko, neodolala jsem a dala jsem dohromady hned tři. Moc mě bavilo hledat správné barvy k plemenům krav (ne vždycky jsem to trefila přesně). S dětmi jsme také hledali, jak mají správně vypadat náušnice pro jalovičky a býčky, takže to byla kolektivní práce.

Všechna telátka jsou na Fleru a čekají na nové majitele.