Dráček Dirk

Objevila jsem tolik krásných verzí panenek Lalylala, že mi to nedalo, a koupila jsem si návod na dráčka Dirka na Ravelry. Stál 156,- Kč, zaplacení bylo jednoduché a návod ve čtyřech jazycích jsem dostala obratem v pdf. Vše je velmi dobře popsáno, dráček se dělal dobře až na ostny na zádech, tam jsem s mými bolavými prsty měla trochu problém udržet hračku a ještě háčkovat. Mám z něho radost, je to náramný fešák!
Na rozdíl od předchozích podobných panenek, na které jsem našla návod zdarma v ruštině, jsou originální panenky mnohem větší a návod je přesnější.

Panenky

Na chvíli jsem musela odložit všechny rozdělané velké projekty, protože mne začaly moc bolet prsty, hlavně prostředníčky. Rentgen odhalil těžkou artrózu se spoustou ostrých výrůstků. Paní doktorka mi sdělila, že už nebudu moci nikdy háčkovat ani plést ani šít... To byla pro mne hrozná rána. A těžko se s tím dokážu smířit. Ale přece jen jsem práci omezila a ruce trochu šetřím a pilně rehabilituji.
Bez toho, že bych vzala alespoň na chvíli háček do ruky, se ale neobejdu. Takže jsem se vrátila k drobnostem pro radost, které nedají mnoho práce a času...
Už dávno jsem chtěla zkusit některou z panenek lalylala. Podívejte se, kolik je na Pinterestu různých modifikací těchto krásných panenek! Nevěděla jsem, jak to zvládnu, a tak jsem hledala nejprve nějaké návody zdarma.  Našla jsem ruskou tvořilku Nelly, která má na svém blogu kromě verze medvídka Biny i další pěkné popisy. Udělala jsem podle jejího návodu na medvídky i klokanici. Panenky jsou menší a jednodušší než originály, ale jsou líbivé a rychle hotové.
Tady je můj první pokus - copatá zmenšenina klokanice Kiry v pyžamku s čapkou:

 Tu je i letní verze s šátečkem:

A tady je medvídek:

A obě panenky spolu:

Polštář Sophie´s Garden

Nedalo mi to a musela jsem zkusit nové barvy na vzoru Sophie. Našla jsem ve starých zásobách přízi Glorii v odstínech, se kterými se dalo pěkně experimentovat a navíc se z této příze příjemně háčkuje. Vzor Sophie´s Garden vyšel s háčkem č. 2 akorát na 40cm polštář, přidala jsem jen jednu řadu zkřížených dlouhých sloupků (vynech první sloupek, do dalších 3 DS a pak DS zpátky do prvního sloupku), abych dodržela barevné schéma.
Zadní strana je látková, zapínání na knoflíky. Zadní stranu jsem obšila dokola obnitkovacím stehem dvojitou modrou přízí a nakonec po obvodu sháčkovala s přední částí krátkými sloupky.
Polštář dostala Lada jako dárek k narozeninám.
Už se mi honí hlavou další barevné kombinace...

A tady je druhý dokončený polštář. Poslala jsem ho sestře, ale nevím, zda se jí budou hodit barvy. Když tak udělám další...

A tu jsou další - červený pro Julinku, modrožlutý pro tchyni a poslední snad pro mne:

Když jsem byla před dvěma týdny v Plzni u sestry Jiřiny, zjistila jsem, že se jí původní polštář barevně vůbec nehodí do ložnice. Nad postelí jí visí nádherný lapač snů s orlími pery, tak jsem zkusila namíchat barvy tak, aby nový polštář s lapačem pěkně ladil:

Velký ubrus

Na Velikonoce jsem konečně mohla dát na stůl veliký ubrus sešitý ze čtverečků. Začala jsem ho dělat před čtyřmi roky, když mne strašně bolela záda a mohla jsem jen sedět. Vzorek jsem našla v babiččině starém německém časopisu. Byla tam jen malá dečka ze čtyř čtverečků a já jsem jich udělala 150. Čtverečky šly docela rychle, ale spojit je dohromady a celý ubrus obháčkovat, to šlo tak pomalu, že jsem práci vždycky na dlouho odložila a vracela se k ní jen na chvilku, když jsem měla výčitky svědomí. Tak teď je konečně hotovo a všichni jsme mohli zasednout ke stolu s krásným jarním kytičkovým ubrusem.

Lapač snů

Lapače snů vyráběly indiánské babičky svým novorozeným vnoučátkům, aby je v noci nepotkalo nic zlého a aby se jim krásně spalo. Lapač by měla tvořit síť, na kterou se nachytají všechny starosti a zlé sny, a malou dírkou v centru se protáhnou jen ty pěkné. Aby vklouzly do hlavy lehoučce, dávají se na lapače pírka. Kromě nich se přivěsí nejrůznější věci, které by mohly mít pro tvůrce nebo obdarovaného nějaký význam, nebo jen proto, aby lapač ozdobily. Lapač se pověsí nad postel nebo do okna. Ráno slunko všechny zlé věci nachytané na síť zničí. A jsou pryč!
Našla jsem si k tvorbě spoustu podkladů a vydala se shánět kruh a pírka.
Zkoušela jsem uplést síť, ale jsem nešika, měla jsem ji křivou a řídkou. Musím se to pořádně naučit. Zatím jsem si pomohla babiččinou háčkovanou dečkou, kterou jsem vypnula do rámu a přišila na ni skleněnou perličku jako kapku rosy. Připevnila jsem proužky natrhané ze staré šálky a našila na ně knoflíčky, upletla jsem copy z pruhů flanelu a vlákna modré vlny a navlékla na ně dřevěné korálky, na řetízek uháčkovaný z modré vlny jsem přivázala bambulku a střapec, na druhém řetízku z bílé příze se houpá bílý andělíček a svazek pírek. Kousky krajky, tylu, bílé vlny, skleněné korálky... Nakonec jsem přivázala svazečky pírek na strany a navlékla řetízek na zavěšení.
Moc mne to bavilo, určitě to není poslední lapač, který jsem udělala!

Náramky pro štěstí

O víkendu jsem byla nějaká bez nálady, nic se mi nedařilo, do ničeho se mi nechtělo. A zrovna jsem viděla všude kolem tolik práce, kterou by bylo třeba udělat! Doma, na zahrádce, v počítači...
Z té hrozné depky jsem si začala hrát s malou broží, kterou jsem našla na ulici před naším domem. Střed měla krásný, ale kolem takové divné nesouměrné dráty. Obháčkovala jsem je a hned byla hezčí. Ale chtělo to ještě něco víc. Tak jsem vymyslela náramek. Zkusila jsem ustřihnout kousek zelené maskáčoviny, barva krásně ladila s broží i s přízí kolem. Naměřila jsem proužek 12 x 19 cm, nažehlila na něj z líce výztuhu (rubovou stranu jsem nechala nahoru), přehnula na polovic, sešila na stroji (do jednoho krátkého kraje jsem všila dva přeložené háčkované řetízky jako poutka na zapínání) a obrátila, z líce prošila kolem švů. Přišila jsem perleťové knoflíčky a vyzkoušela - seděl krásně, jen rozepnutí bylo trochu obtížné.
Na střed jsem přiložila brož a hledala, čím ji doplnit. Prohrabala jsem šuplíky a krabice s poklady po babičce a našla jsem další knoflíky, batistovou stužku, kdysi bílou, teď "krásně" zažloutlou, krajkový límeček, kousek látky z vestičky, kterou jsem šila Vojtovi jako tříletému, skleněné perličky, dřevěné korálky, staré příze v přírodní barvě, bavlněnou prádelní šňůru. V duchu jsem si povídala s babičkou, ta by koukala, jak jsou její poklady užitečné! Zkoušela jsem poskládat různé varianty, bylo to úžasně napínavé. K perleťovým knoflíčkům a a perličkám jsem našla jednoho anděla od Vánoc, také perleťového. Jeden knoflík jsem obháčkovala jako kytičku. Trvalo dlouho, než jsem byla docela spokojená. Několikrát jsem párala přišité věci a ještě je přeskládala. Ale z výsledku jsem měla velkou radost. Každičká drobnost na tom náramku má svou historii, svůj význam.
Jen jsem nedomyslela, že když mám náramek už sešitý a našívám na něj ty ozdůbky, všechna zapošití budou na vnitřní straně vidět. No nic, příště to zkusím vychytat lépe.
Tak teď jen koupit nějaký světlý lehký svetřík, abych měla tu nádheru k čemu nosit...

A hned jsem se pustila do dalšího. Vymyslela jsem černobílý, nastříhala bílé plátno, našla a dotvořila spoustu komponentů. Ale nebylo to ono, vůbec jsem to nemohla dát dohromady. Tak jsem zkusila džínovinu - a šlo to! Ustřihla jsem proužek 12 x 15 cm, a k tomu jako výztuhu bílý flanel. Rozhodla jsem se totiž jednu stranu vytřepit a flanel se k tomu krásně hodí. Tentokrát jsem tedy sešila jen jednu dlouhou stranu, do krátkých jsem všila poutka se zapínáním (na jednu stranu kroužek, na druhou velkou karabinu), všechno v ruce, stroj by to nevzal. A zase jsem si hrála celý den, než se mi výsledek líbil a mohla jsem našít komponenty: krajku z Vojtovy kolébky, knoflík z babiččina baloňáku, skleněný knoflíček z babiččiny halenky, dřevěný korálek obarvený na růžovo v šípkovém čaji, jojo a střapec ze staré šály, kousek tylu ze sváteční blůzky, klíček od kufru, kousek vlny z Andělčiny čapky. Nakonec jsem přidala ještě šedomodré prachové pírko, sešila a vytřepila jsem horní okraj. To by bylo, aby takováhle skrumáž amuletů nepřinesla trochu štěstí a pohody!

Hromada ovoce

V předjaří je třeba doplnit vitaminy! V Andělčině obchodu je teď široký sortiment ovoce. Brzy přibude ještě nějaká zeleninka.
Zatím bez návodu, připravím pdf...