Lapače snů vyráběly indiánské babičky svým novorozeným vnoučátkům, aby je v noci nepotkalo nic zlého a aby se jim krásně spalo. Lapač by měla tvořit síť, na kterou se nachytají všechny starosti a zlé sny, a malou dírkou v centru se protáhnou jen ty pěkné. Aby vklouzly do hlavy lehoučce, dávají se na lapače pírka. Kromě nich se přivěsí nejrůznější věci, které by mohly mít pro tvůrce nebo obdarovaného nějaký význam, nebo jen proto, aby lapač ozdobily. Lapač se pověsí nad postel nebo do okna. Ráno slunko všechny zlé věci nachytané na síť zničí. A jsou pryč!
Našla jsem si k tvorbě spoustu podkladů a vydala se shánět kruh a pírka.
Zkoušela jsem uplést síť, ale jsem nešika, měla jsem ji křivou a řídkou. Musím se to pořádně naučit. Zatím jsem si pomohla babiččinou háčkovanou dečkou, kterou jsem vypnula do rámu a přišila na ni skleněnou perličku jako kapku rosy. Připevnila jsem proužky natrhané ze staré šálky a našila na ně knoflíčky, upletla jsem copy z pruhů flanelu a vlákna modré vlny a navlékla na ně dřevěné korálky, na řetízek uháčkovaný z modré vlny jsem přivázala bambulku a střapec, na druhém řetízku z bílé příze se houpá bílý andělíček a svazek pírek. Kousky krajky, tylu, bílé vlny, skleněné korálky... Nakonec jsem přivázala svazečky pírek na strany a navlékla řetízek na zavěšení.
Moc mne to bavilo, určitě to není poslední lapač, který jsem udělala!
Žádné komentáře:
Okomentovat