Pletený šátek a čapka

Ježíšek mi přinesl úžasný dárek, přesně podle mého přání: čtyři balíky nádherných klubíček, která jsem dosud neznala, a k nim i zadání, tedy co by se z nich "mohlo" udělat. To je přece výzva jako hrom, té se nedá odolat.
První, co jsem chtěla zkusit, byla souprava z příze Nako Spagetti. Je to akryl s vlnou, velmi příjemná a jemná příze, ale hrozně silná.

Příze byla ve třech barvách: světle šedé, starorůžové a cyklámenové, po dvou klubíčkách. Nejprve jsem zkusila plést šátek hladce a střídat různě barevné proužky. Bylo to takové fádní. Zkusila jsem i různé barevné vzory norskou technikou, ale to se na šátek vůbec nehodilo. Tak jsem zkusila háčkovat nákrčník s cípem do výstřihu, jenže to bylo hrozně tlusté a neforemné. 

Nakonec  jsem se vrátila k jehlicím číslo 10 a pletla jsem šátek napříč, od cípu, líc i rub hladce. Přidávala jsem v každé čtvrté řadě po jednom oku. Základ je v šedé barvě a k ní je na jedné straně pár proužků růžových a na druhé straně stejně rozložené proužky cyklámenové. Na středu je proužek pletený z lícu hladce a z rubu obrace, který rozděluje šátek na dvě stejné (skoro) poloviny.

Protože se mi zdálo, že jsou cípy příliš lehké a klouzaly by z ramen, chtěla jsem na ně připevnit střapce. Jenže v zadání byla i čapka, městská, nikoli sportovní, a na tu by se střapec nehodil. A tak jsem zkusila uháčkovat jednoduché kytičky:

Spojila jsem vždy dvě a dvě dohromady, protože rubová strana nebyla příliš vzhledná, a přišila jsem je na konce šátku:

 Kdyby se ukázalo, že jsou kytičky příliš těžké, dá se jednoduše jedna ustřihnout - jsou navlečené jen na kousku příze.

Čapku jsem pletla rovně. Začala jsem na 42 oček, upletla jsem šedý lem a pak jsem střídala barvy v základním vzoru. Vzadu jsem čapku sešila, na bok jsem přišila dvě kytičky (jednoduché, nezdvojené).

Takhle vypadá celý komplet na mých "manekýnách".

První zakázka je připravena k vyzvednutí...