Základem tohoto šátku je klasický "granny" trojúhelník, polovina čtverečku, který se používá nejčastěji k tvorbě dek.
Začíná se shora 4 řetízkovými oky spojenými do kroužku. Do nich se uháčkují 4 řo, 3 ds, 4 řo (roh), 3 ds, 1 řo, 1 ds.
Druhá řada: 4 řo, 3 ds do mezery mezi posledním sloupkem a skupinkou 3 sloupků, 3 ds do rohového řetízku, 4 řo, 3 ds do stejného rohu, 3 ds mezi skupinku a řetízková oka nahrazující poslední sloupek. Takto se pokračuje stále dál. Někdo dělá mezi skupinkami tří sloupků ještě řetízkové oko, pak se ale dělají v rohu jen 3 řo. Já háčkuji volně (měla jsem háček č. 4), tak se mi více líbily sloupky pohromadě. Po cca 18 řadách jsem udělala "vzdušnou mezeru": jednu řadu jsem udělala jen z dlouhých sloupků, další z dvakrát nahazovaných ds oddělených jedním řo. Pak zase jednu řadu ds a znovu skupinky po třech sloupcích. Další mezera byla asi po 10 dalších řadách.
Okraj jsem chtěla mít hezký, krajkový. Našla jsem pár návodů, ale nakonec jsem si přizpůsobila jeden hodně špatně popsaný návod ze starého babiččina časopisu. Zkusím ho překreslit, dopadl nakonec docela pěkně.
Hotový šátek jsem vypnula a navlhčila. Měří zhruba 140 cm na šířku a 68 cm na výšku.
Protože bílá plocha nahoře se mi zdála příliš velká, udělala jsem tři maličké kytičky, do prostředka našila korálky a přišila je na horní třetinu šátku ke středu, aby byly kytičky vidět ve výstřihu kabátu. Kolem horního okraje jsem šátek obháčkovala tmavou přízí, které mi kousek zbyl.
Tak tu je ten zázrak:
Poprvé jsem využila k aranžování svou krejčovskou pannu Máňu, kterou jsem dostala k narozeninám. Je trpělivá, stojí klidně a neošívá se a hlavně má ty správné rozměry.
A na závěr za odměnu písnička, která dala přízi i šátku název, s nostalgickou vzpomínkou na 70. léta...
Žádné komentáře:
Okomentovat